Milí přátelé,
nadešel čas, aby byla literární skupina Katolická dekadence zrušena.
Celá tato věc byla založena v roce 2004 z iniciativy Františky Jirousové, kterážto strádala nemožností publikovat svůj román Vyhnanci, napsaný v roce 2000. Tak ji napadlo, že aspoň část obsahu toho románu, velmi malá část, vyjde najevo založením těchto stránek. Tedy domněnka kritiků románu Vyhnanci, že tento román měl být nepodařenou ilustrací idejí Katolické dekadence, je naprosto mylný, neboť tomu mělo být přesně naopak. Kdyby si kritici v době psaní kritik zjistili, že román byl napsán mnohem dříve, než byla založena Katolická dekadence, byli by si ušetřili tento omyl. Web Katolické dekadence se pak nějak rozjel, hodně mu napomohla také Jana M. Bauerová, jak co se týká zaměření, tak také přepisováním mnoha článků. Jana byla v podstatě jednou ze zakladatelek, ale spíše se zdá, že k tomu byla donucena Františkou, které až posléze došlo, že Jana nesnese jakékoli ideologické omezování ze strany jiných. – To Janě ovšem nezabránilo, aby nepřepsala většinu delších hodnotných článků, které na tomto webu byly publikovány. Bez ní by tady žádný články totiž skoro nebyly… Co se týká idejí Katolické dekadence, byly formulovány rovnocenným dílem jak Janou tak Františkou, ponejvíce v hospodě ve Staré Říši v dobách, kdy se tyto dvě osoby pravidelně v této hospodě v pátek scházely u rozsáhlých dišputací.
Bylo období, kdy tyto stránky jistě měly nějaký smysl a možná stále pro někoho mají. Pro Františku měly smysl velmi dlouho, několik let. – Ano, tento okruh tajných přátel jsem měla velmi ráda v určité době svého života, ráda jsem pro vás psala, myslela jsem na vás jako na své spřízněné duše a nacházela ve vás občas i jakousi silnou oporu, ale teď je vše jinak, tento nepřímý způsob promluvy k lidem se mi odcizil. Poslední román jsem napsala před 13 lety, už dál nic psát nebudu, poslední skutečný zájem o tento web se bohužel také čítá na roky….
Tedy děkujeme všem za přízeň, za zajímavé debaty, omlouváme se všem, kdo by si možná přáli pokračování. V červenci 2013 už neobnovíme tento web, konkrétně řečeno, nezaplatíme ho, ale necháme ho možná archivovat od Národní knihovny – už nám to nabízeli. Pokud se tato archivace nepodaří, tak web zanikne a nám to je upřímně a naprosto jedno. (Mluvím za jediné dva členy Katolické dekadence, kteří kdy vůbec byli, já a Jana M. Bauerová – nikdo jiný nikdy členem nebyl.)
Je čas zakládat, je čas pokračovat a je také čas skončit.
Pro nás přišel čas skončit. Už dávno – měli jsme skončit dříve.
Ovšem přijde mi, že vůbec ten název Katolická dekadence je dosti dobrý! (Byť svádí k interpretaci, která je opačná našemu úmyslu – o to je to však zajímavější). Jediné právo na pokračování v úmyslu Katolické dekadence, podle našeho názoru má M.C. Putna (a je to možná on, kdo tento název vymyslel?). Ale to nechť si rozhodne on sám a jeho studenti. Zakladatelé KD přesunuli své zájmy do jiných oblastí – podobných, ale nevyjadřujících se formou webových stránek s tímto obsahem.
A ostatně, co záleží na KD! Nic! Pokud bude někdo chtít pokračovat, cestu si najde. Pokud si ale někdo za našeho života přivlastní tento název a bude ho hanobit, vyhradíme se proti tomu. (Možná..)
Jo a pokud někoho zajímá, někoho úplně z prvních příznivců tohoto webu, v roce 2004, kdo že byl ten Vilém S? To jsem byla samozřejmě já. (A myslím, že někdo z těch skalních čtenářů prvních let to odhalil, jak by taky ne.)
Tehdy jsem neuměla žít jinak, než ve vymyšlených postavách, teď mě to už nebaví, je to zcela přežitá a nefunkční forma mé existence. Proto jsem přestala psát, proto končím s tímhle webem.
Vaše Františka Jirousová, (dříve občas Vilém S.)
5. 3. 2013 v 4:36
Stále žádný komentář? To jsem poslední dekadent co to tu občas čte? :) Pak to asi vážně nemá cenu… Samozřejmě díky Františce (a dalším co jsem tu potkal). Mimochodem, před měsícem jsem konečně dočetl Vyhnance…
5. 3. 2013 v 23:38
No proč ne? Zánik a rozpad ke světu patří a k idejím KD obzvlášť. Bylo to tu mimořádně zajímavé, byť já sám tu jen přihlížím a dělám jinde jiný věci. Tak sbohem navždy.
9. 3. 2013 v 17:24
Tak to snad do července stihnu přečíst… A Františce přeji vše nej k dnešnímu svátku.
9. 3. 2013 v 17:57
Díky za web! Taky se budu snažit do července kouknout, zda jsem něco nestih přečíst. Vyhnance jsem stih přečíst do Vánoc, díky i za ně.
11. 3. 2013 v 2:20
Já doufám, že se mi nějak podaří stránky zachovat, zjistím to nějak. Národní knihovna nám nabídla tu archivaci, ale nevím, zda se na to vztahuje i zaplacení webu, to asi ne…
Tož zdar všem!
14. 3. 2013 v 13:31
Tak s Bohem!
15. 3. 2013 v 23:55
Tak to mně mrzí, že web končí, i když takový je už čas… Kdysi, před tak sedmi lety, jsem tyto stránky měl moc rád. Články jsem si tiskl a pak o nich v hospodě chtěl debatovat s přáteli – i když je to většinou moc nezajímalo. Obzvlášť rád jsem měl sekci umění a brojení proti sladké hře na kytaru jako křesťanské hudbě…
Netušil jsem vůbec nic o Vyhnancích a loni mě docela zasáhli, jak jsem psal ve svém prvním příspěvku. Tento příspěvek je tedy můj druhý a poslední a tak nezbývá, než Františce popřát do jejího života mnoho krásy a snad i lásku. Všem přeji hodně síly na každý další den.
Díky.
Tom
24. 3. 2013 v 19:31
Před necelým rokem a čtvrt jsem z jistých motivací a okolností, které bych teď nechtěl uvádět, učinil předsevzetí už nečíst a nepsat do internetových diskuzí. Nečtení vzalo časem za své, v nepsaní se víceméně ještě stále držím. Nahodilé objevení tohoto článku mne ale přimělo k tomu, vyjímečně to jednou porušit.
Katolickou dekadenci jsem objevil myslím někdy ke konci roku 2005 nebo o něco později. Zapůsobila na mne zvláštně, alternativně, tak nějak pochmurně a tíživě. Později se mne ale i právě z těchto důvodů začala oslovovat a oslovení se pak postupně změnilo v jakési silné přilnutí. Dokonce jsem se po čase stal jakýmsi trvalým externím spolupracovníkem a spolusprávcem webu (byl jsem nějaký čas uveden i v sekci Redakce :-) ), sponzoroval jsem jednou (či dvakrát?) roční poplatek za stránky, instaloval novou verzi redakčního systému, nastavoval jej, sehnal několik článků, něco i napsal a paralelně dlouhodobě vedl mailové diskuze s Františkou; Vyhnance mám doma i osobním věnováním, Jochananův deník jsem četl mockrát. To vše samozřejmě nemá být žádné chlubení, jen takové vzpomínání a zpětné bilancování :-) A s KD a jejím duchem je nakonec spjata i moje autorská píseň, kterou si do toho července 2013, kdyby měl někdo zájem, lze poslechnout zde a jejíž text má tu čest, obsahovat jednu frázi, formulovanou právě Františkou.
V průběhu času se má katolická orientace stáčela směrem k tradicionalismu (až tam nakonec i zakotvila) a i vlivem toho nakonec došlo k mému tichému odklonu od KD. Nicméně, i když je to web velmi “heretický”, z kteréhož důvodu bych asi ukončení provozu stránek litovat jistě neměl, vědomí nostalgie a do určité míry srdeční záležitosti, toho, že web sehrál v mém životě rozhodně větší než jen banální roli a i ona stále ještě zcela neodumřelá “gotická vrstva” v mém nitru, to všechno působí, že mne jeho oficiální ukončení přece jen malinko mrzí. No, asi si jej alespoň zazálohuju.
Vznik a zánik jsou korelativní pojmy a jejich zákonitosti musí nutně podlehnout i KD. Takže i já za něj chci tímto poděkovat. Františko, kdyby jsi měla chuť, budu rád, když mi po dvou letech písneš maila (maftik@seznam.cz), jak se máš a co podnikáš. Pokud ne, tak aspoň popřeji vše dobré a pozdravuj Janu.
Tož to berte jako takový můj osobní epilog. Zdravím všechny.
29. 3. 2013 v 17:50
Jako občasný návštěvník nemám právo do vás hučet, že je škoda končit, zvlášť když s něčím přestat a začít s jiným je většinou přínosné. Ale líbilo se mi tady a děkuju. Kolik vlastně stojí to “zaplacení webu na rok”? Třeba bych vám to dokázal poslat. Ozvete se?
30. 3. 2013 v 20:39
Také mě napadlo, že bych na pokračování těchto stránek přispěla… byla by škoda, kdyby úplně zanikly. Co s tím? Vlastně jsem tady vždycky našla něco, co mě oslovovalo. Díky.
11. 4. 2013 v 0:18
Díky za všechny komentáře. Zaplacení webu stojí nějaký 3 tácy, ale myslím, že pokud stránky archivuje Národní knihovna, tak si je převezmou na svůj server a nebude se muset platit nic. Takže též dík za nabídky na zaplacení, já ale nejdřív musím zjistit, jak je to s tou Národní. Pak dám vědět. Zdar!
20. 4. 2013 v 21:56
Františko, ohledně případného dalšího hostování jsem ti napsal mail, doufám že platí ta adresa na centru a že to neodchytí nějaký nějaký spamfiltr.
24. 4. 2013 v 10:15
A co tak udělat z textů, které v tomto prostředí vznikly, nějakou knihu? Jako takový pomník.
26. 4. 2013 v 23:25
Knihu… A kdo by to dělal, s tím je příšerná práce. Myslím, že různých sborníků s podivnou úrovní vychází dost a dost. Nerada bych se k tomu přidávala :) Lepší bude, když se to zachová jen na internetu.
15. 8. 2013 v 9:29
Tento web jsem objevil dnes. S křížkem po funusu? Souhlasím, že název Katolická dekadence je “dosti dobrý!”, a proto by bylo, myslím, škoda ukončovat činnost webu, i když se autorům do toho už nechce. Všechno má svůj čas a věřím, že i čas Katolické dekadence teprve přijde. Pravda, tato naděje se příliš se samotnou dekadencí příliš neslučuje. Ale není to náhodou s katolickou trochu jinak? Protože podstata katolické dekadence do značné míry vystihuje moji osobní podstatu, jsem schopen přispět na zachování webu, ale hlavně na zachování živosti jedinečné myšlenky tisíc korun. Pokud je na nějakou dobu web přece jen zachován, tak klidně na příště… Ach, jak jsou ty peníze dekadentní…
7. 9. 2013 v 6:45
Omlouvám se, že ani nejsem schopna odpovědět na komentáře, ale už sem ani nechodím. Díky za všechny nápady na záchranu, nakonec je to tak, že web je někde zálohovaný a teď se bude přesouvat na jinou doménu. Tenhle hosting byl zbytečně drahej, nesmyslně. Šlo to udělat nějak líp, ale já na to prostě teď nemám žádnou sílu ani čas, web se přesune jinam a kdo ho najde, ten ho najde. Ještě oznámím novou adresu. Pokud nám tedy stránky nevypnou…
Ano, vskutku, jak se zdá, několik čtenářů sem přišlo s křížkem po funusu :)
4. 10. 2013 v 22:38
Přicházím taky s křížkem po funuse!! Pohřby mám ráda. Tenhle je docela pěknej, ne? Všichni pozůstalí hovoří o zesnulém vlídně. Musím se přidat k poděkování – krásně jsem si tu popovídala, totiž NIKDE JINDE a s NIKÝM JINÝM jsem si ještě takhle nepopovídala o Pierrovi Teilhardovi de Chardin, ačkoliv jsem o něm už občas někomu povídala – poněkud jednostranně (oni ho nečtou, lidi v mém okolí, ani katolíci), a teď vidím, že to bylo v roce 2011 a teď je 2013! Teď se těším, že si přečtu článek a seženu si ten filosofický časopis.
3. 7. 2014 v 10:20
Proč román Vyhnanci začíná pohledem Pavly (podpořeným navíc užitím ich-formy) která se postupem z příběhu vytrácí a hlavní roli přebírá monstrum jménem Štefan? Odpovědí na mou otázku je, že jej FJ napsala už ve dvaceti letech, což jsem při četbě té neprokousatelné bichle nevěděl (na záložce to uvedeno není) a vyšel až v jejích třiceti. Hmm, dobrá, taky odkaz k M.C.Putnovi tady na webovkách katolické dekadence leccos vysvětluje… pochybuju ale, že by z téhle neuvěřitelné myšlenkově křečovité změti měl jakkoli radost chudák Žid Jiří Orten… :(