+ Není možné nebojovat! Kdo nebojuje, padne! Kdo leží, ať vstane! Běda těm, kteří upadli a bojí se vstát! Třikrát hanba ležícím!
+ Síla silným, slabost zbabělcům!
+ Padáš-li, tedy pouze na kolena k modlitbě nebo na samé dno své duše! V obou případech vstaneš posílen!
+ Kdo nemá čest, ten nemůže vědět, co je hanba!
+ I mezi katolíky jsou vpravdě pohané! Vladaři, nabruš dvousečně můj meč!
+ Bojíš se? Máš nahnáno? Tak tumáš! A ještě jednu z druhé strany!
+ Přestane-li v přátelství hovořit patos, není už o čem hovořit. Jdi dál!
+ Vracej člověku důstojnost, je-li zahanben a roztrpčen. Třeba i tak, že ho zbiješ. Vytvoř situaci, v níž mu dokážeš, že má hrdost. Nech se od něj zbít, i když jsi silnější. Ujisti ho. Řekni mu svým počínáním: Jsi člověk, já na to nezapomněl.
+ Nespoléhej na to, že znáš cíl bitvy. Ten zná jen Vladař.
+ Rozpálit vlažné!
+ Nezanášej se sviněmi, abys jim nemusel házet své perly!
+ Prosí-li tě otrok s dýkou v hrudi o pomoc, přistup a zaraž ji do něj až po rukojeť! A přitluc ji kamenem! Snad mu přetne v srdci zbabělost!
+ Smyslem života je hovořit s utrpením. Zeptej se Joba.
+ Kdože formuje povahu a nese poznání? Kdo zdůstojňuje, zkrášluje, povznáší a zceluje? Urozená, tichá bolest!
+ Ubozí ti, kteří se snaží dosáhnout štěstí bez bolesti. Nikdo není silný, aniž by předtím nebyl ujařmen utrpením. Nikdo nezvítězí bez předchozích palčivých, umořujících zkušeností. Odhoď pancíř, roztrhni košili na svých prsou, vystav svou hruď šípům bolesti. A podá-li ti někdo pohár utrpení, vypij ho až do dna beze slov. Škvař se na roštu utrpení! Klesáš na duchu? Naval si na ramena kámen! Lížeš si rány? Nasyp do nich sůl! Neoslovuj toho, kdo se zdráhá trpět!
+ Strp radost a raduj se z utrpení. Toť cesta znamenitá!
+ Existuje pouze půst těla, nikoliv půst ducha!
+ Až nebudeš mít nic, pak budeš mít vše!
+ Vytas jako meč srdce, pozastaví-li se rozum! A rozum svůj pak ukřižuj a budeš jak stéblo trávy žijící jen z dechu Hospodinova!
+ Zdaliž není tvůj život jen válením a šeptáním, neklečíš-li denně před Vladařem a hlasitě k němu nevoláš? Tvůj život se jmenuje Modlitba!
+ Odhodils korouhev? Bídníče!
+ Kterak naložiti s oním, jenž ti chce kázat o morálce? Víš-li pak k čemu slouží rákoska?
+ Chceš vytrubovat do světa o svých dobrých činech? Aby tě ozvěna nepřipravila o sluch!
+ Mluv jako když práská bič. Nejvěrnější pes ti po výprasku ještě olíže ruce!
+ Neoblékls dnes brnění? Truchli. Netasils dnes meč? Plač!
+ Takže tys něco vzal bez potřeby? To potřebné je ti právě vzato.
+ Takže tys něco nedal, když máš? Vladař ti řekne, že už nemáš.
+ Takže bez Vladaře? Che! Jak sošný jsi bez své Páteře!
+ Štěstí je klamný cíl, jehož se přichytávají hnidy!
+ Co se krčíš a nestojíš rovně? Jak chceš se zkřiveným hřbetem obejmouti Nebesa?
+ Bij z lásky! Bolest vyjeví pravdu!
+ Myslíš-li si, že dosáhneš štěstí, až dobro navždy zvítězí nad zlem, pak nejsi Voják. Neboť Voják stav věčného míru štěstím nenazývá!
+ Tvým jediným majetkem budiž tvá čest!
+ Kdo je dlouho v líté bitvě sám se sebou, ten předurčen je k vítězství! Zoufalství vposledku je poraženo na hlavu.
+ Víš, co ti brání v pravé pýše? Tvá pýcha!
+ Jen prořezaný keř nese velké plody! Raději poneseš malé plody, než bys překonal strach z pily?
+ Pokud z tvého soucitu nevzchází čin, raději ho ani neměj! Nedopusť na sobě planý soucit!
+ Neplač, víš-li, že nemůžeš nijak pomoci. A neplač teprve, víš-li, že pomoci můžeš!
+ Kde stojí kříž, tam právě je vrchol světa!
+ Kdo jsem, abych byl slabý v hodině, kdy mne Pán potřebuje?
+ Ti, kteří proti tobě stojí se svým vztekem, bezmocnou záští a nenávistně zkřivenými rty, ti právě nejhlasitěji volají o pomoc a jejich duše se kroutí jako v prachu červ!
+ Jen nízká duše touží ještě ponižovat a láká druhé ze dna své jámy, aby se zbavila osamělosti!
+ Odplácej za zlo dobrým; toho žádný pazdrát neunese!
+ Raději vrhej chlebem, nežli kamenem. Kamenem to bolí, ale chléb bolí víc.
+ Když tě život zasypává ranami, představ si Pána řkoucího: Budu tvou Zkázou, ó zkázo! Budu tvým Žalem, ó žale! Budu tvým Utrpením, ó utrpení! Budu tvým Peklem, ó peklo!
+ Dopřej zavrženým důstojnost a buď spravedlivým tam, kde světská spravedlnost je v koncích.
+ Jestliže nemůžeš zrovna najít Pána, pak věz, že je právě návštěvou u nich tam dole.
+ Nikdy nebuď pokorný vůči lidem. Vždy jen vůči Pánu!
+ Obdivuješ to, čeho se ti nedostává? Skryj svůj obdiv! Nebudeš pro smích.
+ Závistí dokazuješ toliko, že sebou pohrdáš!
+ Jest nemožno přijít o to, co má skutečnou hodnotu a co je skutečně tvé!
+ Jest nemožno získat něco, co by nebylo dávno tvé. Jenom o tom nevíš.
+ Nač bych si měl vážit sám sebe, nejsem-li dost silný?
(Z připravovaného románu Jany M. Bauerové Dědictví Václava Volfa)
12. 4. 2011 v 17:37
Prosím pěkně, toto jsou citáty P. V. Wolfa?
13. 4. 2011 v 0:50
Ona kategorická tvrzení – většinou s vykřičníkem na konci – vnímám jako rozkazy.
Ona kategorická tvrzení – většinou s vykřičníkem na konci – vnímám jako boží rozkazy.
vrhej
neplač
mluv
odplácej
bij
strp
dopřej
nedokážu těmto příkazům dostát
Jsem nízká duše na dně jámy, která touží všechny kolem ponižovat, ale nedaří se jí to, snaží se lákat druhé, ale nedaří se jí to – dělám to jen proto, abych se zbavil osamělosti, ale nedaří se mi to!
pravdou je, že nejsem dost silný a sebou pohrdám
pravdou je, že závidím
pravdou je, že jsem pro smích
To, co jsem teď napsal, je, anebo není lest, kterou jsem nastražil sám sobě?
14. 4. 2011 v 12:30
Já se omlouvám, že jsem spletla jméno… Ve skutetečnosti je to Václav Volf s jednoduchým V, už je to opraveno.
A je to literární postava, pochopitelně.
Ad Milan Coufal: Těm příkazům sice jde těžko dostát, ale lze se jimi řídit ve smyslu ideálu.
14. 4. 2011 v 17:57
takže autorem toho textu není
http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Wolf
jak jsem si myslel, ale Jana. M. Bauerová.
Františko, těmi, dle mého názoru, prožitými hlubokými myšlenkami Jany, by bylo dobré se řídit, nejen ve smyslu ideálu, ale i v reálném životě. Určitě je mnoho lidí, kteří se jimi řídí – např. Jana M. Bauerová ad. Mají můj obdiv. Její poselství si stáhnu a budu se snažit z něho čerpat, nabírat sílu… Vnímám ho jako pomocníka v boji se slabostí a se zlem.
Svojí razancí mně ony slovní vyjádření trochu připomínají L.Klímu.
14. 4. 2011 v 22:20
Mně tyto výkřiky připadají trochu nabubřelé a postrádající křesťanskou shovívavost vůči lidské křehkosti a slabosti. Myslím, že křesťan, milující Pána Ježíše, více vykřikuje o Něm, než o sobě, byť se dané úpění v tomto textu má vztahovat k duchovnu, upozorňuje spíše na subjekt člověka, než milovaného Boha. Takovýto druh pózy je obvyklý zvláště u módních katolíků, takzvaných dekadentů, kteří jedno úpění velice záhy obrátí v úpění kontradiktorní, ztratí-li jakousi příznačnou “náladu”.
14. 4. 2011 v 22:44
Dobrý den, Mariano,
zajímalo by mě, můžete uvést několik příkladů oné nabubřelosti.
Stejně tak pár příkladů, kdy jedno úpění, obrátí v úpění protikladné.
14. 4. 2011 v 23:45
Josef Jochanan strikes back …
15. 4. 2011 v 10:40
Ty výroky jsou velkolepý, jen si pořád nejsem jistej, jestli je to takto formulováno báječnej manifest nebo dost velikej průšvih – nejspíš obojí najednou ;-) Asi jako u spojení Nietzsche/nacismus – stačí jen malá nepoctivost, šlápnutí o krůček dál, než jsme chtěli … a lavina se dává do pohybu. A jde o to, zda ten krůček máme ve svých rukou, nebo ne.
Neboli ještě jinak – nevím, zda postava, která takto promlouvá, je kladná nebo záporná.
15. 4. 2011 v 23:35
Mně se zdá, že tohle nebezpečí šlápnutí vedle je u etických pravidel jakéhokoli druhu. Například Kristovo kázání na hoře. “nastav i druhou tvář”. To se dá snadno využít k obhajobě vlastní zbabělosti například.
A jestli je postava kladná nebo záporná se dá zjistit jen z knihy, ze které je ukázka, bohužel ji Jana ještě nedopsala. (Ale pravda je, že je kladná i záporná zároveň, jak to tak u psychologicky hlubokých lidí bývá.)
Ad Maftík: Tak tak, Jochanan strikes back :)
2. 5. 2011 v 16:23
Před tváří Boha, člověk žije a hledá dokonalost, spravedlnost vlastního života. Pokora.