(Tento text byl uvedený u původní aktualizace na podzim 2008. Kupodivu je to zase tak trochu aktuální :-) Až na ten podzim) Na stránkách se kromě úspěšné aktualizace systému nic moc nedělo, což bylo způsobeno různými příčinami, o kterých mě teď netěší psát. Ale i tak často myslím na ten tajemný okruh lidí kolem KD, které jsem nikdy neviděla, s několika málo z nich si píšu emaily nebo i dopisy, vyměňujeme si různé věci, půjčujeme peníze… Musím říct, že jste pro mě zvláštní společenství spřízněných duší, černých stínů ve vřavě světa, neviditelní přátelé, často duchovní opora.
Jeden z vás, který si nepřeje být jmenován, složil a zhudebnil píseň. Blíží se podzim, doba lidí trýzněných během času, doba, ve které lze spočinout jako v důvěrné známé náruči. Ta píseň podzim připomíná. Ačkoli používá zimní obrazy, má podzimní náladu. Náladu otázek, náladu každodenního vyčerpávajícího boje o klid, spočinutí, odpověď. A také má v sobě milost náhlého nezaslouženého ticha – odpovědi Boží. Mne ta skladba dosti potěšila, doufám, že se tak stane i vám. Malý podzimní dárek pro všechny dekadenty… (Františka Jirousová)
Text písně:
Večer vracím se domů poslední tramvají, stejnou cestou každý den
listy podzimních stromů dávno už spadaly, nebe skryté pod mrakem
Téměř na prahu noci, s vědomím smrti, vystoupím tam kde to znám
zdejší genius loci jednou mne drtí, jindy jej vychutnávám
Tam zní stereo hor, smutný tón obou stran, Beskyd i Jeseníků
a já s ním najednou na chvíli nejsem sám v propasti otazníků
Kolem válí se mlha a lampy co svítí na chodník vrhají stín
a na kusy mne trhá tajemnost bytí a jímá mne podivný splín
(ref.)
Sestry milosrdné mají své poslání, přichází vyléčit šrám
A já neříkám ne, já se jim nebráním, sám sobě neumírám
Srdce ochutnává tisíc nádherných možností, já jsem v nich Tebou, Ty mnou
Jenže víra pravá sytí mne úzkostí, říká že brodím se tmou
Večer vracím se domů, dnes vystoupím trochu dřív, tramvaj je poloprázdná
povídat není komu a na každém kroku hřích číhá, to dobře já znám
Sám u hřbitovní brány dívám se za mříže, vítr sníh rozfoukává
z dálky zazněl křik vrány a svatý Jan od Kříže drtit mě nepřestává
(ref.)
Píseň stahujte zde. Autor uvítá komentáře.
2. 9. 2008 v 14:31
Kdy už skončí to trapné léto!
11. 9. 2008 v 1:37
Proč sem nikdo nenapíše nějaký komentář? Mě by zajímalo, co si o tom kdo myslí. Například se mi tam zdá dosti dobrý ten rychlý “rif” beze slov, taková pěkná rocková věc, nebo jak. (nerozumím těm “moderním” názvům hudby). A vůbec, pro mě ta píseň má jisté kouzlo. Nikdy skoro nic na MP3 neposlouchám, ale tohle si pouštím dost často. Možná bych vytkla něco melodii, zdá se mi, že mohla být výraznější. Ovšem celkové rozložení hudby, textu atd. se mi zdá dobré. Je skvělý pustit si to, když teď tak krásně pere do krajiny to podzimní zlatý slunce. Je to výborný kontrast.
12. 9. 2008 v 14:25
Tak já tedy něco napíšu. Je to pěkné, hlavně text je poetický. Riff po 1. refrénu je pěkný, ale ještě hezčí je ta ječící kytara po 2. refrénu. Povedený kousek, myslím, že bych interpreta (s doprovodnou kapelou – toto nahrál jeden člověk? I basu a bicí?) v nějakém tmavém hudebním klubu dovedl poslouchat klidně celý večer.
18. 9. 2008 v 0:17
On se interpret odhalí. Já vím samozřemě, kdo to je. A naprosto souhlasím, že ta “ječící kytara po 2. refrému” je parádní věc!
25. 9. 2008 v 21:37
Mě se hlavně líbí ty riffy po prvním refrénu, navíc je tam k nim zajímavý doprovod bicích.
30. 9. 2008 v 19:22
Není to náhodou maftík? :)
19. 10. 2008 v 19:05
Pachatel se tímto rozhodl dobrovolně se přiznat k činu :) a potvrzuje tak správný tip Petra Pavlase. Díky za názory, i když mě překvapilo že se vpodstatě všechny týkaly jen hudby – nečekal jsem to. Jinak píseň byla složena v prosinci 2007 a nahrána v průběhu březen 2008-červen 2008 v nahrávacím studiu. Kromě bicích, které mi nahrál kamarád (díky mu) jsem to zpíchnul opravdu vše sám, i když ohledně aranže za mnohé vděčím zvukaři. Snažil jsem se, aby se to náladou blížilo kapelám jako The Cure nebo Priessnitz, tak snad se to aspoň trochu povedlo …
15. 11. 2008 v 8:12
Dobrý bude, až bude sníh. Víte, že Bohuslav Reynek zkoumal strukturu sněhu (vloček) v různých zemích? A pak “maloval” – resp. výtvarně zobrazoval. Považoval sníh za něco, co souvisí nadpozemskou oblastí. Lituji za prznění jeho myšlenky volnou parafrází, snad se dočtete, jak to vyjádřil sám Reynek. Ale má pravdu, sníh působí takovým očistným a uklidňujícím dojmem.
15. 8. 2009 v 7:22
Měl bych poděkovat všem známým i neznámým autorům všech fotografií/obrázků, které jsem ve videu použil. Přiznám se že na svolení jsem se neptal, takže kdyby se kvůli tomu čirou náhodou některý z nich ozval, nějak to operativně vyřešíme.