Antisemitismus se v určitých současných katolických kruzích rozmáhá jako mor. Je to mor hnusný, smrdutý a lidé, kteří nenávidí Židy, nemají podle mě právo, říkat si katolíci a zostouzet tak Církev. Bloy psal své texty před holocaustem. Bohužel jsou platné a zcela aktuální i dnes. (Napsala F. Jirousová., 7.1.2008)
Antisemitismus (Dopis z roku 1909)
Naši dnešní katolíci, jejichž možná nejděsivějším znamením je vrcholná malost, myslí skoro všichni jen na lidské prostředky… Dva obrovské zločiny, dvě urážky nenávratně překročily míru. Jsou to zločiny zcela moderní, vlastní našemu století a nikdy předtím neslýchané.
Ten první znáte. Je to výslovná, naprostá neposlušnost Naší Paní z La Salette… Ten druhý dnešní zločin, tajemně vyplývající z toho prvního, je vám bohužel až příliš neznámý. Nazývá se antisemitismus. Protože je to myšlenka pro vás nová, pokusím se vám ji blíž vysvětlit.
Představte si, že by vaše okolí neustále hovořilo o vašem otci a vaší matce s hlubokým pohrdáním a měl by pro ně jen nadávky nebo urážlivé sarkasmy. Jak byste se asi cítila? No vidíte, a přesně to se děje našemu Pánu Ježíši Kristu. Zapomíná se, nebo spíš se nechce vědět, že náš Bůh, jenž se stal člověkem, je Žid, Žid par excellence, Žid rodem, lev z Judy; že jeho Matka je Židovka, květ židovské Rasy; že všichni jeho předkové byli Židé; že Apoštolové byli Židé a všichni Proroci také; a že celá naše posvátná Liturgie čerpá ze židovských knih. Dá se pak vůbec vyjádřit, jakou obrovskou urážkou a rouhačstvím je hanobení židovské Rasy?
Dřív byli Židé nenáviděni, třeba i masakrováni, ale nepohrdalo se jimi jakožto rasou. Byli naopak spíš obáváni a Církev se za ně modlila, nezapomínala na onen příslib všeho, který jim dal svatý Pavel jménem Ducha Svatého, a nezapomínalo se ani, že se mají jednoho dne stát hvězdami světa. Antisemitismus, věc zcela moderní, je tím nejstrašnějším políčkem, jaký Náš Pán ve svém dosud trvajícím Utrpení dostal, políčkem nejkrvavějším a nejneodpustitelnějším, protože ho dostal na tvář své Matky a rukou křesťanů.
Je hrůza pomyslet, že kupříkladu nějaký kněz, nabízející denně Abrahamovým prostřednictvím Svátost Obětování, sacrificium Patriarchae nostri Abrahae, se bude hned nato při četbě pana Drumonta témuž přesvatému Jménu smát, protože v něm bude vidět tresť vší směšnosti a mrzkosti. Napsal jsem tohle všechno už před dvaceti lety ve Spáse skrze Židy, své nejlepší knize. Proč si ji nepřečtete?
Advokát Svatého Hrobu v Krvi Chudého se vám zdá „matoucí“, divíte se, že nějaká křesťanská kniha může „končit apoteózou Žida“. No, a jak jinak by měla končit? Byl to závěr nutný, protože Bůh, kterého uctíváme, je Žid. To, co vám zde píšu, drahá přítelkyně, není žádná sofistika, je to základ, skutečná podstata křesťanství.
Na druhou stranu, když jsem psal knihu o Chudém, jak bych byl mohl nehovořit o Židech? Který národ je tak chudý jako národ židovský? Ano, já vím, existují bankéři, spekulanti. Podle legendy, podle tradice je každý Žid lichvář. Čemukoli jinému se odmítá věřit. Ta legenda je však lež. Týká se jen spodiny židovského světa. Ten, kdo ho zná a hledí na něj bez předsudků, ví, že ten národ má i jiné stránky a že nesmírně trpí, protože nese na bedrech tíhu staletí. Některé z nejušlechtilejších duší, které jsem poznal, byly duše židovské.
Pro Církev všech časů je tento lid Svatý: výjimečný, jedinečný a nehynoucí, strážený Bohem a uprostřed zkázy tolika národů uchovávaný jím jako oko v hlavě, aby naplnil jeho poslední Úmysly. I samo pohrdání touto Rasou je božským Znamením, zjevným svědectvím, že se tento lid, který má na konci časů povstat ve Slávě Utěšitele, těší neustále přítomnosti Ducha Svatého.
Křesťané ukřižovali Vykupitele skrze sebe. (Dopis z roku 1911)
Jsem do myšlení v Absolutnu tak pohroužený, že když se ke mně nehovoří absolutně, mám dojem, že se mi neříká nic, a to potom – prostě nerozumím. Má nechápavost – vždycky v přímém poměru k Relativnímu – proto působí často až obludně. Když například někdo kopne do Evangelia a řekne mi, že je možné být žákem Ježíše Krista, aniž všechno opustíme, v tu chvíli je ze mě idiot. Může to být i zábavné.
Totéž se týká antisemitismu, o němž se zděšením a bolestí zjišťuji, že vám není cizí. Přitom jsem vaši knihovnu ozdobil krásným exemplářem Spásy skrze Židy. Co jste s ním udělal? Je tam hlavně, ach ano, hlavně ta jedenáctá kapitola svatého Pavla Římanům, tu nemůžete zpochybnit. Hovoří v ní Duch Svatý. A praví se v ní, že Boží dary a povolání jsou neodvolatelné: Sine poenitentia enim sunt dona et vocatio Dei. Je to řečeno v Absolutnu a strašlivě výslovně. Židé jsou prostě za všech okolností Lid Boží a je jim všechno slíbeno. A v kolika ještě jiných textech!
Co mi pak záleží na tom, že existují lichváři, sprostí spekulanti, svobodní zednáři? Mám snad přestat jíst chleba, protože většina pekařů jsou zloději?
A při bližším pohledu je to vůbec kapitální podvod, ďábelské sofisma Žida Drumonta. Snaží se ukázat Židy jako protagonisty, nebo řekněme jako iniciátory, ačkoli nemohou být – z Božího úradku – nikdy ničím jiným než více či méně jemnými nástroji v rukách svých momentálních pánů – křesťanů -, kteří skrze sebe ukřižovali Vykupitele. (Chceme-li pochopit Bloyovu myšlenku, podanou zde v překvapivé zkratce, musíme si uvědomit, že tím, co Vykupitele ukřižovalo, jsou hříchy každého z nás. Pozn. R. Maritainové). Přečtěte si, prosím vás, pozorně každé slovo toho odstavce, není to žádná otřelost.
Slovo Boží mi stačí. I kdyby všichni Židé – ta absurdnost – byli sprosťáčci a jen jeden jediný by pod svým rouchem byl spravedlivý, nic by se tím neměnilo: nositelem Příslibu, Božího Čestného Slova ve sví jeho plnosti a síle by byl tenhle jediný.
Navíc si uvědomte, že každé ráno pojídám Žida, jehož jméno je Ježíš Kristus, že část svého života trávím u nohou Židovky s probodeným srdcem, jejímž otrokem jsem se učinil, a konečně, že jsem věnoval svou důvěru stádu židáků – jak jim vy říkáte -, z nichž jeden představuje Beránka, druhý nese nebeské Klíče, třetí má za úkol vzdělávat národy atd., a vím, že křesťanem lze být jedině s takovými pocity. Všechno ostatní je banální a absolutně neexistující nahodilost.
Ukázky jsou převzaty z knihy “Leon Bloy. Stránky z díla”. Vydalo nakl. Triáda, 2007.
8. 1. 2008 v 8:28
Díky za oba články na téma Bloy. Tu knihu si asi půjdu dnes koupit, snad jí seženu. Jinak k tématu jen taková malá lehce provokativní poznámka – je asi třeba rozlišovat mezi antisemitismem (který je samozřejmě zlem) a antijudaismem. Mám pocit že se to nezřídka mylně, nebo možná i záměrně, směšuje. Uvědomme si že, možná mírně nadneseně řečeno, antijudaismem je v podstatě křesťanství …
8. 1. 2008 v 15:36
Ne, křesťanství není antijudaismus. Křesťanství má jako svůj základ judaismus a bez něho by nebylo NIC. Naše liturgie stojí na Starém Zákonu a vůbec bez židovské moudrosti by křesťanství také nemohlo existovat.
8. 1. 2008 v 16:41
V případě před-Kristovského judaismu máš pravdu, v případě toho po-Kristovského nemůžu souhlasit…
8. 1. 2008 v 20:57
Anti-judaismus je s křesťanstvím neslučitelný. Stačí si přečíst Listy Římanům od svatého apoštola Pavla. Dobře se o tom píše i v Nostra aetae 2.vatikánského koncilu.
Taky je zajímavé si přečíst svědectví Židů, kteří konvertovali ke Kristu – je to něco jiného než konverze z úplného bezvěrectví.
9. 1. 2008 v 8:09
Mi jde teda akorát o to, že “poGolgotský” judaismus je založen mj. na popírání toho že Ježíš je mesiáš, Boží syn. Je vůbec něco, co může být s křesťanstvím neslučitelnější? Že to někdo chybně rozšiřuje na zlo jménem antisemitismus, je věc druhá …
9. 1. 2008 v 10:09
Ale svatý Pavel mluví právě o tom “poGolgotském” judaismu, ale je to celkem složité, nejlepší je přečíst si ty Listy Římanům, taky v tom mám trochu guláš. Jisté je to, že na konci věků se má ke Kristu obrátit celý židovský národ(vyznavači judaismu).
20. 1. 2008 v 12:44
2Maftík> Říci, že je nějaké náboženství založeno na popírání nějaké nauky je docela odvážné… Obdobně by například šlo říci, že katolictví je mj. založeno na popření Lutherovy nauky o zotročené vůli, popření substancionality zla, či popření kdoví čeho ještě (třeba reinkarnace nebo nutnosti obřízky)…
Jakkoliv bylo (zvlášť v prvních 5 staletích) negativní vymezování se proti všemu možnému hlavním motorem křesťanské teologie, většina normálních lidí (četně tologů) své náboženství vymezí spíše pozitivně. Myslím, že není důvod se domnívat, že by židé jako základ svého náboženství viděli to, co je nebo byl Ježíš zač.
20. 1. 2008 v 19:59
2Lot: jasně, ale mi nešlo o nějakou přesnou slovní formulaci, ale o vyjádření podstaty – ze starozákonního židovství (očekávajícího mesiáše) se s příchodem Ježíše z Nazareta vyvinuly 2 nábožeství: jedno, které jej jako mesiáše přijalo (Křsťanství), druhé ne. Prosté …
10. 2. 2008 v 22:08
Inu, když už tu Bloy uvažuje o uvažování v absolutnu, je třeba si uvědomit, že uctívání živého Boha může znamenat jen jedno – dříve či později narazit na příběh Ježíše s nímž je nutno se nějak vyrovnat – dle mého, je třeba ho s pokorou přijmout a pokud někdo Ježíše odmítne, měl by hledat ve své duši, co ho k tomu odmítnutí vede a proč – to jde napříč všemi duchovními směry, ateizmus nevyjímaje (i ateisti mají duši a něčemu věří:). Každopádně bych z toho vyvodil, že křesťanství rozhodně není ANTIcokoli, naopak je tu pro všechny, kteří upřímně hledají pravdu.
9. 5. 2008 v 8:07
Maftíku, nemyslel si to špatně, ale jde jen o slovíčkaření… A řící že křesťanství je antijudaismus, no, toto slovní spojení mi sprominutím přijde jako blbost.
Jinak článek je velice pěkný.
1. 5. 2009 v 6:37
Milá Františko, jsem ráda, že tohle čtu. O Bloyově životě toho vím dost málo, jen nějakou tu senzační historku, jak mu Florian chtěl poslat svou snoubenku (myslím) jako pomocnici, když se Bloy topil v bídě. Tohle je moc zajímavý.
15. 5. 2009 v 11:17
Prvním masovým vyhlazováním židů se může církev „pochlubit“ už v době křížových výprav, kdy „křižáci“ pod vedením fanatických kněží a mnichů pořádali pogromy ve všech větších městech Evropy, jimiž táhli….
Desítky tisíc obětí…Pro ilustraci úvaha opata Petra z Cluny – jedoho z „duchovních“ vůdců druhé křížové výpravy v r. 1146 : „…k čemu se vydávat až na konec světa….bojovat se Saracény, když mezi sebou necháváme žít další bezvěrce, kteří se před Kristem provinili tisíckrát více než Mohamedáni !“…..
A po druhé křížové výpravě církevní soudy vedou první procesy s Židy, obviňovanými z rituálních vražd křesťanských dětí, znesvěcování hostií….A tato obvinění jsou pak už po staletí typická k vytváření protižidovských nálad ještě ve dvacátém století…(v Čechách vzpomeňme třeba známou „hilsneriádu“…)
Už 4. lateránský koncil v r. 1215 uložil všem židům tehdejší Evropy nosit „jiný“ oděv, než nosili křesťané a zakázal sňatky mezi „křesťany“ a židy… Mezi léty 1215 až 1370 dvanáct koncilů a devět královských nařízení předepsalo ve Francii tamějším židům nosit viditelně na oděvu žlutou hvězdu.
V zemích „Svaté říše římské národa německého“ museli židé povinně nosit potupné špičaté klobouky žluté nebo červené barvy, později trojúhelníky našité na oděvu…
Nějak ten pověstný Hitlerův antisemitský nacismus postrádá originalitu…kdepak asi kopíroval ?
Protižidovské běsnění církve ve Španělsku je snad dostatečně známo. Jen pro ilustraci – sevillský arcijáhen v r. 1378 ve svých kázáních uvádí „zabití žida“ křesťanem jako „záslužný čin před Bohem i králem“….
Opět desítky tisíc obětí – některé prameny uvádějí čísla převyšující sto tisíc. Zabíjení a všemožné pronásledování se týká i „conversos“ – židů, kteří ze strachu o život „přestoupili“ na „katolickou víru“…
Dominikán Martiny vydává koncem 13. století knihu „Pugio fidei“ (Dýka víry) – ve které označuje Židy za „vazaly Satanovy“…kniha františkána Alfonze ze Spiny „Fortalicium fidei“ (Pevnost víry) z patnáctého století je pro „křesťanské židobijce“ tím, čím bylo „Malleus maleficarum“ pro „lovce čarodějnic“…Ospravedlňuje totiž jménem církve a Boha jakékoli prostředky, včetně mučení a poprav upálením, použité proti „nepřátelům Boha, Satanovým služebníkům – židům“…Protižidovská bula papeže Evžena IV. z r. 1436 označuje židy za „škůdce a protivníky křesťanství“ a „potvrzuje“ všechny zločiny, jim s oblibou církví už dlouho připisované (vraždění dětí, zločinné čarodějnictví, znesvěcování hostií…)
Basilejský koncil v r. 1434 zakazuje přijímání židů na všechny školy a university, „křesťan“ nesměl pracovat u Žida, nesměl dokonce bydlet se židem v jednom domě….židé se nesměli bez povolení nikde usazovat, nesměli vykonávat žádné veřejné úřady….
…Vrcholu dosahuje církevní protižidovský holocaust v polovině šestnáctého století.
Papež Pavel IV., na jehož návrh vzniklo „Sanctum officium“ – inkvizice, papež Pius V., který byl před svým zvolením „Velkým inkvizitorem“ – oba se nijak netají svými protižidovskými postoji a masivně ze svého úřadu podporují jakoukoli formu pronásledování židů v Evropě…
Pavel IV. vydává necelé dva měsíce po svém zvolení pochmurnou bulu „Cum nimis absurdum“, proti níž jsou „protižidovské pasáže“ v Hitlerově „Mein Kampf“ slabým čajovým odvarem…V kostelech vznikají obrazy a sochy s fanatickým antisemitským obsahem – mnohde jsou DODNES k vidění…
Katedrální kapitula v Toledu vydává v roce 1547 nařízení o tzv. „čistotě krve“ – „limpieza“…kde se odvolává na podobná nařízení již zmíněného Basilejského koncilu…
A velké „vyhánění židů“…Rok 1290 Anglie – desetitisíce mrtvých – kde opravdu po vyhnání židů nezůstala dlouhá staletí ani komunita „konvertitů“, rok 1394 Francie (s židy to dopadlo podobně jako v Anglii) a Falcko, rok 1420 Rakousko, 1424 Freiburg a Curych, rok 1426 Kolín n. R., rok 1432 Sasko….1492 Španělsko a Sicílie, 1492 Portugalsko, roky 1495 a 1506 Provence….1569 na přímý příkaz papeže Řím…1567 Janovská republika, 1572 Lucra, 1591 Milánsko…a stovky dalších….
Tyto pochody smrti měly za následek stejné utrpení tisíců rodin, jako ty „nacistické. Často končily smrtí – buď ubitím, lynčem od fanatického davu „věřících“, který za povzbuzování svých „pastýřů“ tyhle „bohulibé“ akce organizoval (ano, kazatelé opravdu označovali „účast křesťanů“ na protižidovských akcích i pogromech za bohulibou, každému křesťanu doporučovanou činnost…) nebo smrtí vyčerpáním a hladem za nelidských podmínek těchto „pochodů smrti“.
Ti, kteří tyto pochody přežili, skončili v předem určených, „křesťanskými“ strážemi hlídaných koncentrácích – ghettech….
Opravdu – tohle až nepříjemně připomíná éru nacismu a notoricky známé „Norimberské zákony“ – „rasová“ čistota byla jedinou možnou podmínkou pro „normální“, občanský život…Židé a jejich „míšenci“ se tímto nařízením stali na dlouhá staletí ve Španělsku i v tehdejší “křesťanské” Evropě „podlidmi“, naprosto bezprávnými…
A různé (v dnešní Palestině i HRŮZNÉ) formy antisemitismu ve světě křesťanském i muslimském stále vycházejí – i dnes – nejen z protižidovských postojů “apoštola” Pavla…
18. 5. 2009 v 17:34
To je nejspíš všechno pravda (viz výše), zas tak historicky vzdělaná nejsem. Ale ani jednou není uveden opačný případ, že by se křesťané židů zastávali. Například vím, že při křížových výpravách, kdy fanatická lůza skutečně židy pronásledovala, se jich někteří biskupové zastávali a chránili je – a to pochopitelně není případ jediný. Takže jednostranná “pravda” trochu přestává být pravdou. To ovšem nic nemění na tom, že dějiny vztahů křesťanů a židů jsou většinou hrůzné a křesťané by měli dělat co nejvíc proto, aby k židům našli nový vztah. (Ten článek od Bloy zde byl také kvůli tomu.
19. 5. 2009 v 6:13
…milá Františko,
myslím, že není nutné uvádět “pozitivní” výjimky, kdy se jednotliví “funkcionáři” římskokatolické či jiné “křesťanské” církve “zastávali židů”.
Nacismus byl také odsouzen “en bloc” jako zločinecká ideologie a NSDAP jako zločinecká organizace i přes to, že prokazatelně existovali JEDNOTLIVCI, vysoce postavení i řadoví členové NSDAP a dokonce i SS, kteří se zastávali…nejen židů….
O jednom takovém případu byl dokonce natočen film – jmenoval se, myslím, “Schindlerův seznam”….
Jednotlivé “pozitivní činy” několika málo jedinců ale nemohou ovlivnit zrůdnost IDEOLOGIE, která má na svědomí miliony nevinných obětí.
A křesťanská “ideologie” je – bohužel – daleko zrůdnější než nacistická. Za dva tisíce let své existence má totiž na svědomí daleko více obětí, než komunismus a nacismus dohromady…
Nebo svými slovy chceš snad říci, že …”když DVA dělají TOTÉŽ, není to steným čin?
19. 5. 2009 v 6:43
…a ještě dodatek, milá Františko…:-)
…pokud jsi “katolička”, jsi vlastně “členem” daleko horší organizace, než byla NSDAP….Tobě opravdu nevadí krev desítek milionů nevinných obětí, které má tvá “mateřská” církev za dvě tisíciletí na rukou ?
Pro tebe je Bible “svatou knihou” ? A můžeš po jejím přečtení – pokud jí věříš – s klidným svědomím “odsoudit” Mein Kampf ??
Znáš vůbec historii své “organizace”? Četla jsi třeba – “Malleus Maleficarum”? A pokud ano – můžeš bez pocitu hluboké nevolnosti usednout vedle kteréhokoliv dominikánského kněze?
19. 5. 2009 v 7:00
Ideologie a víra…ať již v “boha”…či v cokoli..:-)
Za všechny “náboženské”, “filosofické” a “věroučné” či “politické” nesmysly, které negativně dosud ovlivňují naše životy, může lidská neschopnost vyrovnat se s realitou takovou, jaká opravdu je.
Koneckonců právě tato neschopnost zapříčinila vznik převážné většiny náboženských i “politických” směrů, jejichž základ je vždy stejný – tvoří jej víra v imaginární lepší a bezproblémový svět, v němž se všichni budou mít lépe, aniž by se o to snažili anebo si to snad zasloužili.
Vždy je to víra v ponižování lidské existence na Zemi, v její neustálé zpochybňování, které nakonec vyústí v bezbřehé zakazování a restrikce zejména těch činností, které jsou synonymem pozemského života.
Jak buddhismus, tak islám i křesťanství hovoří o lidském pozemském životě jako o nedokonalé existenci, která svou omezeností zamezuje opravdovému poznání nějakého “boha”, věčných “pravd” či “nirvány”.
S ústupem náboženské “víry” v současnosti však lidé nepřestali utíkat před realitou a vůbec vším, co po nich vyžaduje činnost a vlastní, lidskou odpovědnost.
Z tohoto prostého důvodu vznikají v dnešní, většinou sekularizované nebo dokonce ateistické společnosti “názorové” a “politické” směry, vlastně takové “náhražky víry”, jenž neustále také lidem slibují “blahobyt bez vlastního úsilí”.
To nakonec zapříčinilo v nedávné minulosti vznik diktátorského netolerantního nacismu a fašismu, komunismu a v neposlední řadě – v současnosti – různých “levicových” politických stran a hnutí i politicky “nepolitickým” menšinovým uskupením, pravicově nebo levicově orientovaným, které nectí nic jiného než sebe, v nichž za všechno špatné může většinová společnost.
Svou touhou po nezávislosti pouze deklarují svoji neschopnost být odpovědný. Takže i ateistická společnost má nakonec svou víru, víru v utopii.
Víra je vlastně vytvořena osobní nejistotou v cokoliv, na co nám nezbývají síly, touha být víc než ve skutečnosti jsme. Je to povyšování neschopnosti na neznámý a neuskutečnitelný “vyšší záměr”, infantilní ujišťování se, že neschopnost je smyslem života.
Nakonec by to všechno bylo směšné, kdyby to nezanechávalo tak neblahé následky.
20. 5. 2009 v 13:23
Koukám že se zase objevil někdo kdo nám to všechno “vysvětlil a odhalil”.
“A křesťanská “ideologie” je – bohužel – daleko zrůdnější než nacistická. Za dva tisíce let své existence má totiž na svědomí daleko více obětí, než komunismus a nacismus dohromady…” – můžeš podat důkazy? seriózní nezkreslené historické údaje atd
22. 5. 2009 v 1:58
Dobře, mohli bysme počítat, která “ideologie” (správně jsi Maftíku napsal slovo ideologie do uvozovek) zabila víc lidí. Mně by to taky zajímalo, když se sečte počet obětí zneužití křesťanství ve srovnání s využitím nacismu nebo kumunismu, kdo zabil víc? Ač nemám přesné historické znalosti, vím, že počty zabitých například v Rusku za vlády Stalina se čítaly v milionech. Bylo by jistě dobré, udělat přehled, kolik lidí která ideologie zabila. A to myslím naprosto vážně. Jen zde chci zdůraznit rozdíl mezi využitím a zneužitím idelogie. Křesťanství za prvé není žádná ideologie. V případě nacismu nebo komunismu se jednalo o využití ideologie, v případě křesťanství o zneužití. Jestliže někdo, kdo si říká křesťan, zabíjí druhé, aniž by byl donucen nutnou obranou vlastního života, potom se jedná o naprosté a zavrženíhodné zneužití křesťanské myšlenky – nikoli ideologie. (Protože ideologie je soustava logicky propojených bezrosporných vět, které si kladou nárok systematicky, logicky vysvětlit celý svět – A tohle nemá nic společného s vírou křesťana). Všechny křesťany spojuje jedno: Bůh se stal člověkem, prožil lidský život se vším všudy, byl umučen nejkrutější smrtí na kříži, zemřel a “vstal z mrtvých” – a tímhle udělal něco hrozně důležitého pro každého člověka. Nikdo neví přesně, co udělal. Možná to, že každé utrpení, smrt, nemoc, nenávist, omyl, v možnosti proměnil v něco, co bude sloužit k tomu, abychom všechno zlo chápali jako příležitost k růstu, stupňování sil, adoraci bytí, rouvíjení vlastních schopností, stupňování lásky… Ne, chápu, jsou to různé pohledy, pro “Leviathana” je svět hrůzný, a já si velmi vážím toho, co on napsal, a dokonce se i snad můžu napojit na to, že on skutenčně vnímá všechny ideologie jak zhoubu. Ale co nabízí proti tomu? Víru v sebe. Víru v člověka. Chápu to! Ale jakým způsobem tato “víra v člověka”, který bude oproštěn od zrudné ideologie něčeho, co ” je nad ním” a co mu tedy káže způsoby, jak má žít — když přijmemem tuto víru v určování člověka sebou samým – co nás uchrání před novým Hitlerem? (Nebo před novým krutým Hospodiem). Víra v člověka. Výborně. Dej mi kritéria! Asi podle lidské “přirozenosti”, že. — Z lidské přirozenosti pošlo, že Židé jsou příčina zla, černoši jsou zlo, přistěhovalci jsou zlo. Nezaměńuj , prosím, ideologii s jejím zneužitím a využitím. Křestanská “ideologie” říká, že všichni jsme obrazem Boha. V každém z nás je přítomen Bůh, i v Hitlerovi, i ve Stalinovi, v i největští katolické zrůdě, která zneužila Kristovo poselství. O co tady jde? Buď si stačíme sami, nebo nebo nás někdo miluje. (A třetí možnost není, Leviathane, ten Hlupák tě má rád právě proto, že jsi, takový, jaký jsi, a že říkáš to, co říkáš. A díky ti za tvoje názory. Tohle mi katolíci přesně potřebujem. Tvoje kritika byla pravdivá, ale jednostranná. Nenávidíš křesťanskou ideologii, ale— nestavíš proti ní další IDEOLOGII? — Mluv dál, konečně někdo vznáší pořádné námitky — Deus tecum.
22. 5. 2009 v 6:10
“maftíku”,
….tvá neznalost tě neomlouvá. Na to, abych TADY jen POPSAL všechny zločiny “křesťanů” za dva tisíce let existence jejich ideologie, bych asi potřeboval měsíce neustálé práce na tomto webu.
Něco si o tom SÁM přečti – třeba začni historickými fakty o pronásledování a zabíjení “jinak věřících” křesťanů – ariánů, albigenských, valdenských…až ad nauseam – až po dnešní dny. Můžeš pokračovat dějinami – pronásledování židů katolickou církví – od křížových výprav po dvacáté století.
Jen tak okrajově můžeš zabrousit do dějin reconquisty ve Španělsku, válek a vraždění ve jménu víry na Blízkém Východě, vyhlazení indiánů na obou amerických kontinentech “křesťanskými” dobyvateli a jako “zákusek” si k tomu vezmi třeba Malleus Maleficarum a masové upalování “kacířů” a “čarodějnic”….
Už prostudování nezávislých nebo i křesťanských pramenů o uvedeném ti bude trvat dlouhé měsíce.
Pokud by ti náhodou ještě nestačily tyto zrůdné, milionové hekatomby obětí, můžeš si také dál něco přečíst z dějin papežství – pár horších zrůd, než byli Adolf s Josipem dohromady, tam určitě najdeš…co třeba takový – už tak zprofanovaný a známý – Alexandr VI.?
K těm desítkám milionů mrtvých, které budou o řád překračovat počet obětí nacismu a komunismu dohromady – se určitě dostaneš, pokud tvými prameny nebudou jen sladké a oslavné pohádky “křesťanských” pisálků…
A pokud ti z takového “počtení” nebude hluboce nevolno a ještě i poté budeš “křesťanství” oslavovat….”gratuluji”.
Byl bys stejným fanatikem jako – svého času – Goebbels.
A možná ještě větším.
22. 5. 2009 v 10:14
…milá Františko,
“křesťanství” není ideologie? A co je potom “víra”….ať už v cokoli?
Začneme tedy od samých “základů” křesťanské víry:
Co to vlastně je ona “kanonizovaná” křesťanská bible?
Jsou to Svaté knihy “diktované bohem”, základy a pilíře víry – nebo jen metaforické blábolení na úrovni lidových pohádek?
A pokud tedy to jsou Svaté knihy – KDO tedy je pak onen pověstný “satan” a proč vševědoucí a všemohoucí “bůh”, který by tedy měl podle Knih být i “nekonečně dobrý a nekonečně milosrdný” – “tvoří” něco méně dokonalého, než je on sám?
Cílený sadismus?
Dětské hrátky s bezmocnými, bezprávnými figurkami?
Nebo jen obyčejný “lidský” výmysl, vyplývající z otrocké mentality – potřeby sloužit “něčemu/někomu vyššímu”?
Nebo pouhá lidská neschopnost a zbabělost vyrovnat se s realitou vlastní smrti – takovou, jaká opravdu je?
Hmmmm… nebo si vezměme za základ následujícího rozboru ony tři dogmatické “křesťanské premisy” o bohu, o kterých “křesťan” nemá pochybnosti:
1. Bůh JE VŠEMOHOUCÍ
2. Bůh JE VŠEVĚDOUCÍ
3. Bůh JE NEKONEČNĚ DOBRÝ
…a přidáme ještě jednu logickou – přímo z bible, z prvních kapitol Genesis:
4. VŠE STVOŘENÉ (tedy nám známé) pochází OD BOHA.
…Tedy – logicky – i ZLO, Satan, ďábel…nebo jak TOHLE vůbec nazveme – jako VŠECHNO – musel STVOŘIT onen Bůh.
Prostá logická úvaha, vyplývající z výše uvedeného, klade následující otázky:
1. pokud Bůh VĚDOMĚ stvořil zlo – a z něho vyplývající utrpení DALŠÍHO “STVOŘENÍ”, NEMŮŽE BÝT DOBRÝ, natož NEKONEČNĚ DOBRÝ.
2. pokud Bůh zlo nestvořil – a ono je jen jakýmsi “následkem stvoření” – pak Bůh není vševědoucí ani všemohoucí, jinak by o onom “vzniku” ZLA musel vědět již před “stvořením” – a pokud není cynickým sadistou, NETVOŘIL BY NIC, v čem by mohlo hrát podstatnou roli ZLO A UTRPENÍ jím stvořeného.
A tedy – pokud bůh není ani vševědoucí, ani všemohoucí, ba dokonce ani dobrý – je to vůbec NĚKDO, komu bych se měl klanět a uctívat ho?
Pokud ale – PŘES VŠECHNY TYTO “NEDOSTATKY” BŮH opravdu EXISTUJE – je tu další otázka:
Je i Zlo, Lucifer, Satan tím samým BOHEM?
Mnohé ve Svatých knihách tomu nasvědčuje.
Obraz boha v celém SZ je obrazem krvežíznivého, nepříčetně žárlivého magora, který se chová naprosto nevypočitalně a sadisticky dokonce i ke svým “vyvoleným” a “věřícím”… Kdykoliv ti to doložím citáty ze SZ – a ty, pokud jsi četla Bibli, to musíš znát….Takže žádná láska….
A Satan ? Bible – SZ – ho několikrát zmiňuje jako “božího syna” – a nikde není žádná zmínka o jeho “stvoření”…
Ono se to dá vnímat – držíme-li se textu Svatých knih – poněkud jinak: Satan je Božím Synem, dokonce se jím stal dříve než novozákonní Kristus. Tedy pokud Kristus (Syn Boží) a Jehova (Otec Bůh) jsou podle NZ jeden Bůh, musí také Satan(Syn Boží) tvořit s Jehovou tutéž jednotu !….
Quod erat demonstrandum – Bůh zlo NEDOPOUŠTÍ – on sám je jednotou ZLA i DOBRA v lidském chápání.
Toto má být “pramen víry”?
Pokud ano, pak tedy to, co jsem popsal jako zločiny křesťanství – je vlastně jen logickým, lidským – a tedy “nedokonalým” – pokračováním Svatých knih…”božího díla”…
….hekatomby mrtvých, hory utrpení, všechny kataklyzmy páchané “božím stvořením” – tedy lidmi – jsou vlastně jen “obrazem božím” ….slabým, nedokonalým odvarem nepředstavitelného ZLA, které v kosmickém, tedy nekonečném prostoru dokáže “páchat” (tvořit?) onen křesťanský….Bůh.
…nebo…kdo vlastně ?
Že by to bylo přece jen jinak?
Ale pak bychom museli uchovat Svaté knihy jen jako vzpomínku na bajky a pohádky našich předků – a víru v Ježíška přenechat opravdu malým dětem stejně jako víru, že děti nosí vrána nebo čáp.
Jsme toho schopni?
Nebo jsme opravdu neschopni a pro svoji pouť životem potřebujeme “berličku víry” – ať už v cokoli?
A zvoláme “credo, quia ABSURDUM est”….a půjdeme dál…páchat “dobro” na našich bližních HLAVA – NEHLAVA?
22. 5. 2009 v 11:00
…a malá podotázka ze včerejších zpráv o té “dnešní, humánní a láskyplné” katolické církvi:
…devítisvazková zpráva o mučení, znásilňování a utrpení dětí KNĚŽÍMI A JEPTIŠKAMI v “řádových internátech” KATOLICKÉHO IRSKA…
S vědomím vlády, biskupů i kardinálů.
Beze jmen KONKRÉTNÍCH VINÍKŮ – dokonce krytých rozhodnutím IRSKÉHO SOUDU….
Copak na to ASI ŘÍKÁ náš milý “Svatý otec” v Římě?
A copak asi udělají naše katolické ovečky?
Ale to je asi zbytečná otázka. VŠICHNI Udělají totéž, co už je tradicí dva tisíce let. Totiž nic.
Pokud by takové zločiny páchala KTERÁKOLI JINÁ ORGANIZACE po mnohá desetiletí – byl by z toho jeden z největších, mezinárodních procesů v moderních dějinách.
Taková ORGANIZACE by okamžitě přestala de iure i de facto EXISTOVAT.
A JEJÍ ČLENOVÉ BY DO SVÉ SMRTI NEOPUSTILI VĚZENÍ….pokud by měli to štěstí a žili ve státech, kde už byl trest smrti zakázán pseudohumanisty….
Co vy na to, obhájci víry??
1. 7. 2009 v 12:03
Tak jo, jdeme na to…
Pane Leviathane,
jako první ze všeho mě zaujal fakt, že stavíte pojmy VÍRA a IDEOLOGIE na jednu rovinu téměř jako synonyma. Víra jako taková nemusí s žádnou ideologií korespondovat. Věřit můžete v sebe, v lásku, ve vlastní přátele, svou práci, přírodní zákony, anebo Velikou Požehnanou Kremroli, která přijde za soumraku lidstva nastolit Království Věčného Štrůdlu. Víra je totiž záležitost ryze individuální a já se docela vsadím, že mezi těmi milióny katolíků nenajdete dva zcela identické pohledy na věc. Ale v tom je právě ta krása – v rozmanitosti. Byť je pravdou, že snášenlivost a tolerance nikdy příliš nepatřily do arzenálu katolických ctností.
Kdo může posuzovat, zdali je něčí víra lepší, než jiná? Vždyť i Vy máte víru. V jakousi REALITU (ač jste svůj výklad tohoto pojmu nehodlal specifikovat). A díky ní pevně věříte, že prožíváte svůj život z první ruky, bez předsudků a nezávisle na mínění jakéhokoli člověka, či organizace. Rozhlédněte se ale kolem sebe, hlavně po mladých lidech. Myslíte, že jste se svým “kultem osobnosti” originální? A otázka ještě pikantnější: myslíte si, že Vaše víra v nevíru z Vás činí zralou a realizovanou osobnost beze stop zahořklosti?
VÍRA – (bez jakéhokoli teologického kontextu) odvaha něčemu uvěřit, odevzdat se tomu a žít tím – je podstatou vnitřního vývoje člověka a zcela paradoxně – je podstatou POZNÁNÍ. A pod tím pojmem si představuji mnohem více, než pouhé poznání rozumové. Na nevíře je atraktivní snad jediná věc: bezpečí. Jenomže – to, co je v bezpečí, to neroste. A to, co neroste umírá. Ale to jen tak naokraj.
Vy líčíte, že není nutnost vyzdvihovat jakékoli světlé případy osvícených osobností uvnitř katolické církve, jelikož to moře krve, které církev prolila, spláchne veškeré jejich zásluhy jak dešťová voda do kanálu. Toto je postoj plný hořkosti a cynismu, které jste v rámci vlastní životní filozofie nejspíše povýšil na realismus, objektivitu a zralost. Já, jakožto slaboduchý obdivovatel ježíšků, betlémů a nejrůznějších berliček Vám samozřejmě nemohu konkurovat a proto mám názor přesně opačný. Pro mě jsou takové případy snah osvícených duchovních uprostřed temného a omezeného stáda naopak hluboce symbolické. Vypovídají o tom, že i v nejhlubší lidské bídě a bolesti je smysl, skrze který se uskutečňuje plán Stvoření, který mu dodává hloubku a krásu. A proto dvoutisíciletý příběh církve toho tolik vypovídá o člověku!
Nevím, jak souvisí krev miliónů obětí “zlovolného katolického řádění” s Františkou, Maftíkem a dalšími obyčejnými lidmi a “dobrými katolíky” v nejlepším smyslu tohoto výrazu. Ale kdybych měl sylogismus na základě Vámi stanovených premis dotáhnout do konce, řekl bych, že pokud nejsou ochotni cítit hanbu a vinu za to, co provedli úplně jiní lidé a v úplně jiné době, jsou to v podstatě latentní inkvizitoři, pedofilové a zabijáci Židů. Mě ostatně nepřišlo, že byste tak silně soucítil s těmi milióny mučených, zneužívaných a zavražděných a dožadoval se nějaké spravedlnosti. Vy jste se prostě přišel pochlubit se svou znalostí historie a všem to tady pořádně vytmavit.
Myšlenka radikálního vyjádření nesouhlasu s vývojem a metodami Církve ať už konverzí, či naprostým ateismem je stará jako reformace sama. Ale kdybych měl použít metaforu, je to asi tak platné, jako souboj s Hydrou. Na místě useknuté hlavy narostou dvě další. Zlo nikdy není možné vymítit, zlo je možné pouze transformovat. Což je ovšem teze, kterou horliví zastánci světa dokonalé budoucnosti (ať s církvemi, nebo bez nich) díky své posedlosti aristotelskou logikou nejsou schopni zpracovat. Já, jakožto veliký ctitel Ericha Fromma, dávám přednost logice paradoxu. A díky tomu mi sedmnáctisetletý příběh Matky Církve začal před nedávnem dávat smysl. Je to příběh velice drastický, spletitý, temný a chvílemi ukrutný, ale naleznou se zde mysteriózní momenty, kdy si člověk řekne, zdali se skrze toto Tělo doopravdy neuskutečňuje jakýsi Plán. Ale to je jiná úvaha, na mnohem déle. Zatím bych se nerad pustil na pole metafyzických spekulací.
Přeji Vám příjemný den!
14. 7. 2009 v 12:37
…milý pane -
v CO tedy vlastně “křesťané” věří?
V bibli?…
…obraz křesťanského “boha” (JHVH) v celém SZ je obrazem krvežíznivého, nepříčetně žárlivého magora, který se chová naprosto nevypočitalně a sadisticky dokonce i ke svým “vyvoleným” a “věřícím”… kdykoliv to doložím citáty ze Starého Zákona….
Takže žádná láska….
Nebo – že by “křesťané” věřili v Satana?
Bible – SZ – ho několikrát zmiňuje jako “božího syna” – ale nikde není žádná zmínka o jeho “stvoření”…
Ono se to dá vnímat – držíme-li se biblického textu – poněkud jinak: Satan je Božím Synem, dokonce se jím stal dříve než novozákonní Kristus. Tedy pokud Kristus (Syn Boží) a Jehova (JHVH – Otec Bůh) jsou podle NZ jeden Bůh, musí také Satan(Syn Boží) tvořit s Jehovou tutéž jednotu !….
KDO tedy je onen křesťanský “bůh” a proč tedy tento “vševědoucí a všemohoucí”, který by měl podle křesťanské víry být i “nekonečně dobrý a nekonečně milosrdný” – “tvoří” něco méně dokonalého, než je on sám?
Je to cílený sadismus?
Nebo dětské hrátky s bezmocnými, bezprávnými figurkami?
Nebo jen obyčejný “lidský” výmysl, vyplývající z otrocké mentality – potřeby sloužit “něčemu/někomu vyššímu”?
Nebo snad jen lidská neschopnost vyrovnat se s realitou takovou, jaká opravdu je?
A co potom tedy je “kanonizovaná” křesťanská bible?
Svaté knihy “diktované bohem”, dogmatický základ a pilíř “víry” – nebo jen metaforické blábolení na úrovni lidových pohádek?
A pomineme-li Bibli, zbývá nám ještě Augustin a Tomáš.
Podle jejich “teodicey” totiž – když Bůh, jako „všemohoucí a vševědoucí“ entita – stvořil svět, už jasně věděl, že jeho stvořený člověk nevyhnutelně “zhřeší” – a vypadá to tak, jako by onen „dobrotivý Bůh“ stvořil svět jen proto, aby člověk mohl „zhřešit“ a JHVH měl příležitost, aby projevil svou spravedlnost a následné „milosrdenství“.
Tak – podle této teodicey – jednou z prvních “stvořených” věcí bylo PEKLO – a tedy vše ostatní bylo stvořeno pro peklo.
Proto „víra“ těch, kdo jsou “ortodoxní” v této křesťanské teologii, je přímo POSEDLÁ ZLEM.
Jako by už nebylo dost zla na světě – dělají nová pravidla, vymýšleji nové a vážou spolu všechny tzv. „hříchy“ tak, že “normální” člověk nemůže uniknout “zlu” a – samozřejmě – i trestu za své “hříchy”.
Křesťanský kříž pak už není znamení “milosrdenství” – neboť pro milosrdenství není v této teologii místo – ale je jenom znamením TRESTU – totiž že Zákon a Spravedlnost úplně zvítězily…i nad “bohem” – jako by Kristus řekl: “Nepřišel jsem zákon zničit, ale abych byl zákonem zničen.”
To je totiž podle Augustina jediná cesta, jak může být Zákon skutečně a pravdivě naplněn. Ne láska, ale TREST je naplnění Zákona.
Zákon nakonec musí pohltit všechno – i Boha.
Taková je totiž tato zvrhlá, křesťanská teologie trestu, nenávisti a pomsty.
Kdo žije podle této teologie, musí se radovat z potrestání “hříšníků”….
Ale “dobrý křesťan” musí dbát, aby trestu a utrpení neunikli “ti druzí”. Musí myslet na jejich přítomné i budoucí potrestání, “pokání” – a tím i jejich “spasení”.
Zákon musí triumfovat. A v případě “neobrácení k víře v jediného Boha” – nesmí být pro takového “kacíře”, Žida či ateistu žádného milosrdenství.
Půjde do pekla.
K Satanovi.
Ale před tím si – ještě za života – musí “odpykat” trest pozemský.
Co nejkrutější.
A nejlépe – končící smrtí.
To je hlavní zásada této víry , neboť i v pekle je všechno, jen ne milosrdenství.
A to je důvod, proč Bůh není v pekle. Milosrdenství by totiž bylo důkazem jeho přítomnosti.
Tato pseudomorální a pokrytecká KŘESŤANSKÁ teologie začíná zásadou: “KAŽDÉ potěšení a slast je hřích”. A pokračuje tvrzením: “Každý hřích je potěšením”.
Na to zdůrazní, že potěšení se prakticky nemůžeme vyhnout – a že máme přirozený sklon dělat věci, které nám přinášejí potěšení; z toho pak usoudí, že všechny naše přirozené schopnosti jsou tedy “ZLÉ” a že naše přirozenost sama je zlá.
A vede nás tedy k závěru, že nikdo nemůže uniknout hříchu, protože se – přirozeně – nemůže vyhnout slasti a potěšení.
Tak se slasti a potěšení, která jsou vnímána subjektem jako přirozeně “dobrá”, stanou zlými, “hříšnými” – a životy všech – i věřících “křesťanů” – jsou jen nekonečnou řadou “zla” a “hříchu”.
Církve si i dnes získávají mnoho “učedníků” tím, že káží proti “hříchu” a “zlu”.
Přesvědčují, že hřích je veliké ZLO, vyvolává “krizi” viny a “katarzi” následného “pokání” a trestu, kterým je Bůh “uspokojen”.
Pak svým “ovečkám” milostivě dovolí, aby zbytek života strávili rozjímáním o nesmírné hříšnosti, nutnosti potrestání a zřejmém “věčném zatracení” a zavržení “těch druhých” lidí.
A stává se často, že “věřící” lidé, kteří velmi horlivě kážou o zlu a o potrestání zla (takže se zdá, že nemají v hlavě nic jiného, než zlo) podvědomě skutečně nenávidí “ty druhé”, Židy, muslimy, nevěřící či “jinak věřící” lidi.
Vytvářejí si pojem “duchovního života”, který je přímo hypnotizován zlem a Satanem.
Pojem hříchu, utrpení, zavržení, trestu, Boží spravedlnosti, odplaty, konce světa atd. jsou věci, při nichž si s nevýslovným potěšením olizují rty.
Snad je to proto, že získávají hlubokou, podvědomou “útěchu” z myšlenky, že mnoho “těch druhých” lidí padne do pekla, “chřtánu Satanova” – kterému oni sami uniknou.
Lidé, kteří naslouchají těmto věcem, vstřebávají je a radují se z nich – cítí jistou úlevu při pomyšlení, že všechny tyto tresty jsou připraveny prakticky pro všechny, jenom ne pro ně.
A tomuto samolibému pocitu říkají “víra”. Vytváří v nich přesvědčení, že jen ONI jsou “spaseni”.
A jak jsme se už často přesvědčili – tato křesťanská “víra” a pokrytecká pseudomorálka zaručuje ve všech církvích neobvyklou důležitost postavě Satana, “ďáblovi”, “věčnému zatracení” a peklu.
Ale normálně uvažující – a ne slepě “věřící” – člověk brzy přijde na to, že SATAN – ďábel, nikoli “Bůh” – je středem celého “křesťanského” systému, protože, jak se zdá, jeho moc v “křesťanském” chápání se rovná Boží moci, není-li dokonce větší…
To jsou – ve stručnosti – prameny všech pogromů, honů na čarodějnice, vyhlazování kacířů a křížových výprav. Skutečně nejde O METODY, jde o PRINCIPY – a tedy i vnímání PRAMENŮ víry.
A máte pravdu – KAŽDÝ ortodoxní, VĚŘÍCÍ křesťan je LATENTNÍM INKVIZITOREM, či zabijákem Židů či “kacířů”.
Stejně jako (nejen) potencionálním masovým vrahem byl každý “věřící” člen NSDAP či SS – a to i přesto, že existovalo – - možná – mnoho Schindlerů…:-)
Pochopil jste?
17. 2. 2011 v 12:07
Ještě něco k tomu vztahu křesťanství a antijudaismu zde …
4. 7. 2011 v 15:01
Především chci zdůraznit, že je cosi společného, co mají tito “pánbíčkáři”, uctívači různých církví. A to je jakási buď jejich, nebo jejich blízkých jakýsi temný čin, komplex méněcennosti, pokrytectví, snaha skrýt cosi pod háv lidského zření, prostě tzv. křesťanům se vyhýbám, neboť to jak oni neumí odpouštět sami sobě, a přitom by přijali pod svá křídla i vraha, a odpustili mu oni sami, že on vraždil, to je nebetyčné pokrytectví a jakási absence vědomí spravedlnosti, jde už o zaslepenost. Jak nám vyhrožují že upadneme v muka pekelná, ale vrahům slibují že se mohou vykoupit motlitbami ze svých hříchů….