Katolická dekadence

Zde máme pár pěkných argumentů k roztříštění obludných, neumělých a primitivních písní, které se v dnešní době tak často zpívají při mši. Text je převzat ze stránek Společnosti pro duchovní hudbu. (24.1.2005)

(5/2006) Článek ve stručnosti shrnuje podstatu politických procesů z 50. let. Málokdo dnes ví, proč byli spisovatelé odsuzováni a jak bezprávně přitom komunističtí státní představitelé postupovali.

(2/2006) Toto je nejnovější výsledek našeho přemýšlení o teorii umění, konkrétně o próze. Navazuje na dříve uveřejněné “Tři zákony literatury”.

(12/2005) M.C.Putna v kapitole své knihy Česká katolická literatura představuje Florianovo pojetí katolické literatury , se kterým, jak se zdá, beze zbytku souhlasíme. (Konečně nějaký základ pro naši zamýšlenou teorii).

(9/2005) Povídkou Theodicea z knihy “Zázrak” od Sylvy Fischerové doplňujeme naši ukázku z knihy Bůh a zlo. Povídka dobře ilustruje podstatu “teologie po Osvětimi” – nemožnost najít odpověď na otázku “odkud přichází zlo?” a nutnost obnovit tázání v době, kdy klasické odpovědi nepostačují.

(2/2005, Text: Jana Bauerová) “Umělec je zodpovědný za to, co dělá. Měl by zobrazovat realitu, která je reálnější, než realita sama. Uchopit poznaný svět, poznanou matérii, sáhnout do svého nejhlubšího psychologického základu a dna, jinak se nemůže dobrat toho, aby se jeho dílo podílelo na pravdě”.

Pojednání o tom, jak si F.J. představovala strukturu “psacího procesu” a teorii literatury asi před dvěma lety. Od té doby, zvláště v únoru 2005 byla teorie zrevidována a na pokročilejší verzi se bude stále pracovat, protože to je jeden z úkolů Katolické dekadence.

(6/2006) Je vnímání krásy něco zcela libovolného (subjektivního, jak se dnes nepřesně říká), nebo lze i v této oblasti mluvit o nějakém pravdivém poznání? Není to poznání objektivní (pro každého stejné, ověřitelné experimentem, převoditelné na vzorec) ale intencionální – „vztahové“.

(5/2006) Pohled na evoluci, který se přesně shoduje s naším pojetím světa jako “svobodného stvoření”. — Další text, který představuje myšlení disidentské skupiny biologů, kteří nevidí svět jako strojový mechanismus a život jako výsledek náhod a mutací.

(2/2006) Autor patří k okruhu myslitelů, kteří stejně jako např. Zdeněk Neubauer, neuznávají redukci přírody na pouhý strojový mechanismus. Přiznávají jí určitou vlastní “svobodu” a tvořivost. Uveřejňujeme zde podobné články, protože tento pohled na přírodu je pro nás základem teorie umění.