Uvědomila jsem si, že nemohu ten článek Démonický obraz Boha ponechat bez odpovědi. Tedy aspoň takto pár úryvků z knihy rozhovorů s Anselmem Grünem: Blízký i vzdálený. Kdysi mi právě tyto myšlenky velmi pomohly, když jsem řešila jisté psychické hrůzy. Tehdy jsem si narychlo udělala výpisky a kniha se potom někam ztratila. Možná to bylo připravené právě pro tuhle příležitost. (Františka Jirousová)
Modlitba jako setkání se sebou
Cyprián z Kartága říká: Jak můžeš žádat Boha, aby tě slyšel, když sám sebe neslyšíš?
Ke skutečnému setkání s Bohem může dojít jen tehdy, vnesu-li do něj všechno, co je ve mně.
V modlitbě smím odhalit vše, co jsem potlačil, či vyloučil ze života, co jsem nechtěl přiznat ani sám sobě. Naše sebepoznání slouží k tomu, aby se s Bohem setkalo skutečně celé mé “já”.
Modlitba nemusí být někdy ani zbožná, ale v každém případě má být poctivá.
Bůh se chce setkat s tím, kdo doopravdy jsem.
Zbožné city a emoce při modlitbě
Když cítíme zbožné pocity, máme za ně být vděční a je na místě jim vesměs důvěřovat, nesmíme se ale dostat pod diktát svých emocí, že je nutné Boha stále nějak cítit. Bůh totiž žije až v nejhlubším nitru naší duše, kam už žádné emoce nemají přístup.
Pláč
Evagrius Ponticus (2. pol. 4. stol) říká: “Člověk propukne v pláč ve chvíli, kdy se ve své duši dotkne Boha.”
Slzy ale nelze uměle vytvářet, slzy přecitlivělosti nás pouze udržují v našich dětinských přáních, takový pláč nás činí nespokojenými, zahořklými.
Lítost nad hříchy
Člověk nemá hříchů litovat ani formálně ani násilně, což platí i o těch, kterých skutečně litovat nemůže, protože se v nich v dané chvíli cítí dobře.
Má je nabídnout Bohu i s rozpolceností, do níž upadl a uvažovat o nich před Bohem, pak např. poznat komu jimi ublížil, či pocítit bolest nad jednáním, které je příčinou vnitřní rozdělenosti.
Lze vůbec Boha slyšet?
Sedím-li mlčky před Bohem, začnou se ve mě rodit myšlenky. Jsou to moje myšlenky, ale mohu se ptát, proč se vynořily právě tyto a právě teď, mohu důvěřovat tomu, že v mých myšlenkách ke mně mluví sám Bůh.
Jak poznáme o jaké myšlenky jde? – Ty, které jsou skutečně od Boha, nás vedou do hlubokého vnitřního pokoje, vnitřně nás oživují a osvobozují..
Tyto myšlenky také mohou nejdříve vyvolat zmatek, poplést nás a znejistit – když vše připustím, brzy zjistím, že nakonec odpovídají mému vnitřnímu přesvědčení.
Dosáhnout vnitřního míru vyžaduje velkou námahu.
Myšlenky, jež přicházejí od zlého, ve mně vyvolávají strach, a úzkost. Mnohdy se ale démonické myšlenky ukrývají i pod zbožnou maskou a berou na sebe podobu zbožných nápadů.
(Poznámky o víře a psychologii)
Je iluzí, že se mi musí v životě dařit, když žiju duchovně, ale nerespektuji přitom psychologické zákony.
Lidé se mylně domnívají, že když se modlí, meditují, nebo se účastní bohoslužby, musí pořád něco pociťovat – Bůh je ale teprve za všemi našimi pocity.