Toto je archivní kopie zrušeného webu www.katolicka-dekadence.cz
Katolická dekadence
Katolická dekadence

Katolická dekadence

Martin C. Putna: Vážená levice, Velký pátek existuje

Komentáře (2) | Rubrika: Archiv (Aktuálně)

Článek vyšel v Lidových novinách v pátek 14. dubna 2006 a podle nás si zalouží být zachován pro více čtenářů. Na konci textu je připojena naše reakce na článek ze stejných novin, ve kterém “odbornice” popisuje, jak probíhaly Velikonoce “kdysi dávno”…

Pak prý že Senát k ničemu není! Senát sice nemá tolik síly, aby zákony, které se snaží udržovat řád světa, prosadil přes hlavu levicové sněmovny. Má však dost síly alespoň na to, aby nahlas volal, že tento řád stále existuje.

Vedle návrhu zákona o zákazu propagace komunismu to byl mimo jiné i pokus poopravit směrem k přirozenému stavu věcí pořízení o státních svátcích. Úlisný komunistický Mezinárodní den žen měl ze seznamu svátků zmizet, odvěký Velký pátek se tam měl objevit. Levičáci si to ovšem líbit nenechali, a tak Velký pátek oficiálně stále neexistuje.

Pro ty, kdo to nevědí, malá vsuvka o tom, co Velikonoce jsou a co nejsou. Velký pátek je spolu s Nedělí Vzkříšení centrem Velikonoc, důvodem jejich existence. Velký pátek je den, kdy byl Kristus ukřižován, neděle Vzkříšení dnem, kdy vstal z mrtvých. Takzvané Velikonoční pondělí žádný samostatný význam a obsah nemá.Volný den po neděli vzkříšení je jen pozůstatkem tzv. velikonočního oktávu, tedy týdne po hlavním svátku, v němž se má ona událost Vzkříšení po celý týden oslavovat. A protože Velikonoce následovaly po období půstu a o Neděli Vzkříšení bývalo zvykem důkladně se najíst a rozveselit, zůstalo Velikonoční pondělí jako den oddechu po bujarém veselí, kdy mimo jiné přicházejí ke slovu i ony lidové taškařice s pomlázkami a vajíčky. Nic více.

Slavení Velikonočního pondělí však dnes nemá žádný smysl: Nedrží-li se před Velikonocemi půst, neprožívá-li se Velký pátek, neslaví-li se Vzkříšení liturgií a pak patřičnou žranicí – není ani důvodu pro onen den oddechu po čase tělesně i duševně tak vypjatém. Bylo by proto logické Velikonoční pondělí zrušit a místo něho uzákonit volno na Velký pátek. Ať, kdo chce, může prožívat v ten den onu zvláštní, nikdy jindy neopakovatelnou prázdnotu a napětí – a kdo nechce, může si odjet na chalupu a tam jezdit se sekačkou třeba až do rána. „Dlouhý víkend“ zůstane, ekonomové nezapláčou a věci se vrátí do svého řádu.

Žijeme však ve světě, který se z řádu vymkl a nechce o něm nic slyšet. Žijeme ve světě, který z křesťanství vyrostl, ale ignoruje je či vůbec nenávidí, tak jako pubertální děti ignorují či vůbec nenávidí své rodiče. Křesťanství je vytlačeno z veřejného prostoru, je vysmíváno a fackováno tak, jako není v Evropě žádné jiné náboženství. Jen si zkuste promluvit tím tónem, jakým se mluvívá o věcech křesťanských, o budhismu, islámu či judaismu! V prvním případě budete za „ne dost duchovní“, ve druhém za „ne dost politicky korektní“ – a třetí případ je ve slušné společnosti už vůbec nemyslitelný.

Velikonoce a dänikenovští chytrolíni.

A jestliže o Vánocích se obvyklá protikřesťanská nálada poněkud zmírňuje, na Velikonoce naopak propuká: Co se tak obvykle píše v novinách v čase velikonočním? O tom, který zase dänikenovský chytrolín „objevil“, že Krista vlastně nezabili, nýbrž že umřel v Kašmíru coby starý jogín, že měl Kristus dítě s Máří Magdalénou, že pozitivní figurou velikonočního příběhu byl vlastně Jidáš atd. atd. Některé novináře nikdy nepřestane bavit předvádění sebeukřižovanců na Filipínách a jiných bizarností, které se na Velikonoce nalepily.

A pak že Velký pátek není! Velký Pátek je, a to nejen v liturgii, nejen ve zprávách, které o něm promlouvají z evangelií, ze středověkých pašijových her, z Dvořákovy Stabat mater a koneckonců z každého kříže na rozcestí venkovských cest a každého křížku na krku kohokoliv, kdo ho nosí, nevěda, co znamená a čeho je připomínkou. 

Velký pátek je realitou i ve způsobu, jakým tento svět nakládá s křesťany. Kristus si to nezaslouží, křesťané mnohdy ano. Křesťané si to velmi často zaslouží za způsob, jakým Kristovo poselství sami zdeformovali a dezinterpretovali. A to, že oni sami jsou dnes s Kristem vysmíváni, fackováni a (obvykle v přeneseném významu) křižováni, je nakonec v řádu věcí. Kristus jim přece neslíbil vítězství v tomto světě. Řekl jim „Vezmi kříž svůj a následuj mne“. Je-li tedy dnes Velký pátek zamlčován ve prospěch pomlázek a vajíček či Mezinárodních dnů žen, je to součástí kříže, který jest dnes křesťanům nésti. 

Výsměch a ignorace, jaké jsou křesťané vystaveni ve svobodném západním světě, je pak jen lehkým šimráním proti skutečnému pronásledování, jakému byli křesťané vystavení v průběhu celého dvacátého století v bolševickém Rusku a v nacistickém Německu, v anarchistickém Španělsku a revolučním Mexiku. A ani dnes není pronásledování křesťanů zdaleka konec. Komunistické a islamistické režimy si v tom dojemně notují. Je to sotva pár týdnů, kdy jistý muž v Afghánistánu, který konvertoval ke křesťanství, unikl popravě jen díky tlaku Evropy – a díky soudní kličce, která ho prohlásila za nesvéprávného. 

Velký pátek skutečně je, je všude kolem nás. Realita velkého pátku žije v každém, kdo je zesměšňován, či dokonce odsuzován za svou víru. To se nerado poslouchá, že? 

(Komentář redakce KD) A toto se psalo ve velikonončí sobotní příloze Lidovek (nechyběli samozřejmě filipinští ukřižovaní).
Malý průvodce velikonocemi: “Expertka na Velikonoce Valburga Vavřincová popisuje křesťanské tradice a lidové zvyky…”

 

“Kdysi se v křesťanských chrámech o Veliké noci… slavila velikonoční vigilie. Před bohoslužbou se posvětil oheň a zapálila se velikonoční svíce, které se říkalo paškál. Svíce se v průvodu vnášela do chrámu a věřící si od ní zapalovali svíčky… Při zpěvu Gloria se poprvé od Zeleného čtvrtka rozezněly zvony. Světily se velikonoční pokrmy – beránek, mazanec, vejce…”A to se podívejme! Kdy se takové podivnosti dělaly, před kolika sty lety? Expertka, nebo ti, kdo ji vzali za slovo, asi nebyli s to zvednout se ze židle a jít do prvního kostela. Tam by totiž zjistili, že velikonoční vigilie se slaví i v zapadlých vesnicích, pokud je tam farní nebo jinak významný kostel, oheň se pálí před kostelem, svíce se vnáší do setmělého chrámu, kde potom zazní slavné Exultet. Zvony přestanou zvonit a varhany hrát na Zelený čtvrtek a ozvou se až na slavnou noční mši na Bílou sobotu. A v neděli ráno neseme posvětit do kostela pokrmy. Zde ve Staré Říši to děláme už od nepaměti a je tomu tak v každé farnosti! Ale to by vyžadovalo námahu – ověřit si o čem píšu. Zjistit, že ta mrtvá, přežitá věc, nazývaná křesťanství, přece jen, ač je to divné a pro novináře nepochopitelné (a tím pádem si to ani nemusí ověřovat) ještě žije!
- Tento článek velké expertky jsme doma četli v neděli, den po návratu z vigilie Bílé soboty! V tu neděli, kdy jsme do kostela nesli “beránka”. Takhle pracují novináři, když píšou o křesťanství?…
(komentář napsala F. Jirousová) 

Počet komentářů: 2

  1. Marťa napsal(a):
    28. 11. 2007 v 14:22

    Myslím, že paní Valburgu by měli vyhodit z Lidových novin, nebo ji alespoň ztrestat nějakým podobně aktuálním způsobem, za jaký ona považuje slavení Velikonoc. Myslím, že pranýř by to řešil. Panu Putnovi děkuji za výstižný a ostrý názor na současný svět.

  2. Maftík napsal(a):
    3. 11. 2008 v 9:25

    http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/index_view.php?id=341516

    že by?

Napiště komentář