Vnímání se řecky řekne aisthésis. V tomto smyslu – tak jako u Kanta – mluvíme o ‘přírodní estetice’. Pozorujeme-li však s porozuměním živé bytosti, nemůžeme se ubránit pocitu, že nejenom že pečují o svůj vzhled, že jim záleží na tom, jak vypadají, nýbrž že přímo usilují o to být krásnými. Často se zdá, že ve vlastních neadresných jevech jde především o krásu. Jinými slovy: v oblasti neadresných vlastních jevů máme co činit i s estetikou v užším slova smyslu, totiž s estetikou krásna.
‘Krása’ se dává v prožitku; je kvalitou ryze subjektivní. O problému objektivity krásna vytekla celá moře inkoustu – většinou marně a nepřesvědčivě. A přitom upřít kráse ontologický statut je jako popřít krásu samotnou. ‘Být krásným’ se netýká objektivity, nýbrž intencionality skutečnosti. Krása nám dovolí zakusit a prožít povahu esse intentionale: je podobou našeho bytí, v tom náleží k nám, je čímsi bytostně subjektivním; zároveň však stejně neoddělitelně náleží k tomu, co vnímáme.
Prožitek krásy – ‘estetický zážitek’ – je mírou našeho poznání. Vyhovuje mi tradiční, scholastický výklad, že se v kráse zjevuje bytí jako jednota tří transcendentálií: jednoho – dobra – pravdy (srv. slavné scholastické dictum: ens est unum; bonum, verum). Tyto atributy jsoucího vypovídají o jeho intencionálním bytí, nikoliv objektivním: (Proto Kant v Kritice čistého rozumu, týkající se poznání objektivního, transcendentalie zavrhuje.) Označení ‘transcendentalia’ je přiměřené: jednota, dobro i krása jsou něčím, čím jsoucno sebe sama překračuje.
Spatření krásy živých bytostí je znamením setkání našeho vhledu s jejich vzhledem, provází naše proniknutí do jejich vnitřního, eidetického prostoru – prostoru jejich sebevyjádření. Jak ‘vhled’ tak ‘vzhled’ jsou z povahy věci překročením mezí daných vlastní jsoucností, činem směřujícím za hranice sebe sama. Smysl pro krásu toho či onoho druhu či skupiny dosvědčuje, že se v tomto prostoru dobře vyznáme, že víme, o co v péči a úsilí živých bytostí o svůj projev a vzhled, opravdu jde, že známe výrazové prostředky, jichž ke svému sebevyjádření používají. Každý styl je svébytný – individuálně, druhově, rodově atp. Každé skupině vlastních jevů přísluší zvláštní, toliko jim příslušející krása, které je třeba se naučit rozumět – poznat její kánon.
Estetický kánon hub, plazů, trav či mikrobiálních kolonií je náročný. Každou takovou krásu je nutno teprve objevit, – právě tak, jako krásu domorodého či moderního umění. Vstoupit do eidetického prostoru vzhledu je jedna věc, nalézt v něm kánon krásy věc druhá. Podobně jako uměni ocenit krásu poezie v cizím jazyce předpokládá jeho hlubokou znalost, není však s jeho ovládnutím totožná: vynikající znalosti jazyka může dosáhnout i ten, kdo postrádá smysl pro poezii.
Zdálo by se, že krása ptačího zpěvu, peří, motýlích křídel, květů, lastur či stromům je nápadná – přístupná komukoliv. Je-li tomu tak, pak je tomu patrně proto, že je zde dlouhá tradice zprostředkování této krásy lidským uměním. Samozřejmě přístupná však tato přírodní krása rozhodně není: většina kultur si krásy motýlů vůbec nevšimla. Dokládá to jak původ názvů pro motýly, který souvisí vesměs s třepotáním, poletováním, či s máslem nebo smetanou, jejichž tvorbu v kravském vemeni prý motýli ovlivňují – jako nástroj čarodějnic či upírů. Tedy nic lichotivého, nic, co by se odkazovalo k jejich půvabu a kráse. (Rovněž vědecké označení čeledi motýlů Lepidoptera je z řeckého lepis – šupina, nikoliv z latinského lepidus = sličný, jak by se mohl někdo domnívat!)
Možná, že základní a hlavní překážkou k pochopení, přijetí a uznání Portmannovy biologie je obecný nedostatek vnímavosti pro přírodní krásu. Tato netečnost je zřejmě starší než všechny novověké předsudky objektivity, na jejíž racionalistické brýle bychom měli sklon ji svádět. Patří k mým vrcholně frustračním zážitkům, že lidé – i takoví, které věru z předsudku objektivity nemožno podezírat – totiž vzdělanci z humanitních oborů – filosofové, uměnovědci apod., s nimiž si jinak dobře rozumím – se mohou ukázat k biologické kráse natolik slepí, že ji nevnímají ani u tak krajně nápadných případů jako jsou pávi, kolibříci, tropický hmyz či orchideje. A to i tehdy, když jim je ukazuji, kladu před oči, ‘navádím je’! Upřímně nechápou, ‘co na tom mám’, ‘co mne na tom tolik vzrušuje’. O to méně jsou ovšem tito lidé připraveni vnímat a chápat živou krásu jako intencionální obsah životních projevů, tak jak to činí u lidského umění. Je zřejmě obtížné – a snad i nebezpečné – propůjčit bytí své vlastní duše mimolidské intencionalitě – hadí, hmyzí či dokonce rostlinné. Je to však cesta, jak porozumět vnitřnímu životu ostatních bytostí, jak pochopit jejich sebeprožívání, proniknout do jejich světa a tak obohatit naši skutečnost o další strany, aspekty, dimense. Není člověk právě k tomu povolán? I když člověk není, jak jsme poznamenali, jedinou bytostí, která se stará o vlastní bytí, je možná jediným tělesným tvorem, který má zájem, schopnost a sklon vztahovat se k bytí jiných bytostí. A tento lidský vztah k jiným bytostem je vztahem k jejich intencionálnímu bytí.
Vzhled a krása jsou dvě různé věci. Odpovídají estetice v širším a užším slova smyslu. Krása je netoliko průvodním prožitkem pochopení; sama se může sobě stát cílem, samoúčelem, nástrojem k učinění dojmu, druhotnou dekorací, která se může osamostatnit, ‘hrát na efekt’, ústit v nevkusu. Jestliže existují vlastní jevy mimetické – např. maskovací (kryptické) či odstrašovací (aposematické) – to vše jsou zvláštní případy vlastních jevů ‘adresného typu’. Tak lze v rámci jevů neadresných hovořit dokonce o jakési ‘mimézi estetické’, která sebeprojev pouze předstírá. Taková krása odpovídá přetvářce, je něčím jako make-up či kýč. Zda sem náleží jeden z nejzáhadnějších biologických jevů – mimikri (nápodoba jiných druhů), je velkou a důležitou otázkou – a předním úkolem fenomenologické biologie.
Zkrátka: krása má vlastní esse intentionale, které nutno pochopit a nahlédnout, o co danému druhu/vzhledu v jejich specifické ‘transcendentalní syntéze’ jde. Pochopení esse intentionale krásy proto neznamená, že se mi musí nutně líbit; znalec však ji musí umět ocenit, zhodnotit její zdařilost.
Použité materiály
Z. Neubauer. Esse obiectivum – Esse intentionale. K subjektivitě bytí a fenomenologii živé skutečnosti. 1994. (Zdroj: Libri Prohibiti, nezávislá samizdatová knihovna, Praha)
Z. Neubauer. Biomoc. Praha: Malvern, 2002. Část: Střet paradigmat v biologii, Biologická estetika: Adolf Portmann, Str. 186
20. 10. 2008 v 14:49
Tak Neubauer se (prý) zabývá okultismem. Věru nemůžu říct že by mě ta informace potěšila … neví někdo, má s tím nějakou souvislost i jeho filosofie? Tu v podstatě skoro vůbec neznám, takže se v tomto směru budu muset dovzdělat …
20. 10. 2008 v 20:15
Co to pravíš? Já jeho filosofii dosti podstatně znám a že by měla souvislost s okultismem, nic takového tam nepozoruji. Lze to vůbec? A co se tím okultismem myslí? To by mě zajímalo. Jistě má Neubauer hluboký náhled do symbolika Tarotu, dost rozumí astrologii apod. A co je na tom špatného? Ostatně to není žádný “okultismus”. Tohle jsi ale asi nemyslel. Když si tedy mám představit něco “špatného” ohledně okultismu, tak jedině nějakou formu černé magie. S čímž snad N. nemá co do činění :-)
23. 10. 2008 v 14:50
No, když si člověk v googlu nechá vyjet hesla jako “Neubauer okultismus” nebo “Neubauer hermetismus”, vyjede mu dost odkazů. Je každopádně fakt že je rozdíl mezi rozuměním něčemu a praktikováním něčeho, ale ono to jde taky často ruku v ruce. Ale jak říkám, nevím, jen se informuju. S filosofií to samozřejmě žádnou souvislost mít nemusí. Jinak podle mě pojem okultismus opravdu nevyčerpává s černou magií a z “předreflektujícího pohledu” bych astrologii a tarot hlavně jako OK určitě neoznačil…
23. 10. 2008 v 22:16
A jaké máš s astrologií a tarotem zkušenosti?
25. 10. 2008 v 21:15
Františka:
Chceš říct, že na tarotu a astrologii není nic špatného? To je jasný okultismus!
26. 10. 2008 v 14:15
Františko, jak jsem říkal: jedna věc je znát něco, mít o tom dobré znalosti (Tarot, Astrologie), druhá věc je to praktikovat, uznávat atd. Jak je na tom v tomto směru Neubauer, jednoduše nevím. Ovšem tvé naznačování toho, že tarot je ok, se mi předběžně taky moc nelíbí. Pokud myslíš že tarot je z katolického hlediska ok, velmi by mě zajímalo jak bys to obhájila
26. 10. 2008 v 14:32
Co říká Katechismus:
“Bůh může zjevit budoucnost svým prorokům nebo jiným světcům. Správný postoj křesťana spočívá v tom, že se, pokud jde o jeho budoucnost, odevzdá s důvěrou do rukou Prozřetelnosti a vyhýbá se ve vztahu k budoucnosti každé nezdravé zvědavosti. Nepředvídavost může být nedostatkem odpovědnosti.”
(KKC 2115)
“Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že „odhalují“ budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců (médií), v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.”
(KKC 2116)
“Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté síly, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny s úmyslem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých.”
(KKC 2117)
“Pověra je úchylka úcty, kterou vzdáváme pravému Bohu. Projevuje se modloslužbou a různými formami věštění nebo magie.”
(KKC 2138)
http://www.katechismus.cz
31. 10. 2008 v 2:06
Já jsem na tuto debatu vůbec neodpovídala, protože mi připadá naprost bezpředmětná, a to z důvodu, že ti, kdo tady mluví o astrologii či tarotu nemají nejmenší tušení o čem vlastně mluví. Kritizovat něco zle až tehdy, když alespoň minimálně víme o čem je řeč. Například ono zmíněné heslo “Neubauer a hermetismus”. Co to jako je???? Prosím vás, co si jako představujete pod pojmem hermetismus???— Dobře, polevím svému rozčilení. Jestli si někdo myslí, že astrologie jako jistý typ vědění, vědy, poznání, který se týká nějakého věštění budoucnosti, tak je ve velkém omylu. Astrologie není o žádném věštění budocnosti. Tím pádem jsou bezpředmětné ty vychrlené námitky z katechismu. Kdo se astrologii věnuje, či ji uznává jako jistý hluboký typ moudrosti a způsob poznání světa, ji nikdy nevnímá jako způsob, kterým by si chtěl “podrobit skryté síly, aby mu sloužily a tak dosáhnout nadpřirozené moci nad bližním” atd atd. Astrologie je něco jako psychologie. Nebo jinak. Jako vám někdo odpovědný řekne: No, bohužel, vy sice chcete být kulturista, ale vaše tělesná konstituce neumožňuje, abyste dosáhl v tomto sportu zlaté medaile (a to je prostě fakt, že člověk, který má tělo podoby třesoucího se sulce, nemůže být kulturistou), tak astrologie vám řekne: Ano výborně, vy jste si usmyslel být geniálním obchodníkem, ale váš Merkur stojí ve znamení ryb a to ve dvanáctém domě a druhý dům máte neobsazený atd. atd. (spousta nepochopitelných výpovědí pro lidi, kteří astrologii vůbec nerozumí), takže i kdybyste chtěl tohoto dosáhnout, bude to strašně těžké a v podstatě se to zcela příčí vaší přirozenosti! To ovšem vůbec neznamená, že člověk hubeného těla nemůže být kulturistou a nápodobně v astrologii! (Ten příklad byl uveden jen tak namátkou, já se snažím astrologii studovat, protože je to velmi obohacující a podnětná věda, a velmi těžká a náročná, tak prosím odpusťtě mi ti, kdož jsou do jejích tajemství více zasvěceni, že jsem uvedla tak debilní a asi mylný příklad). Astrologie nejsou žádné předpovědi budoucna. Nelze v astrologii nic předvídat. Ale co bych vám tady podívala. Vy všichni totiž asi moc dobře víte, co je to astrologie. Hlavně, že jste ji nikdy neviděli, nikdy jste se s ní nesetkali. Mně tohle opravdu nebaví, kritizovat něco, o čem vůbec nic nevím!
31. 10. 2008 v 2:10
Dodatek: V podstatě mě nejvíc rozčílilo, že pod tak krásným článkem se musí vyskytknout takováto debata, která nemá naprosto nic společného s obsahem článku!!! Kolik krásy v tom textu je a my se tady bavíme takhle debilně jak debilové!!!!! Hnus všude hledáme a krásu neoceníme. Je to ubohé.
4. 11. 2008 v 20:11
Zas tak bezpředmětná ta námitka o vztahu Z.N. a okultismu nebyla (byť pramení z neznalosti – ale ta není trestná). Naopak bych řekl, že kdo se s Neubauerem coby autorem setká, na podobnou námitku časem narazí – a je lépe se s ní, když už se vynořila, včas vypořádat, aby dál nebránila v četbě.
Takže: je mnoho důvodů, proč Neubauera označovat za okultistu, byť je to označení scestné. Ke spojení s hermetismem se Zdeněk sám hlásí, ne že by byl nějaký “hermetik” (co to vlastně je?), ale m.j. chápe hermetismus jako jeden ze zdrojů novověké vědy (což má být pochvala).
Podstatný je tohle: když ho nějaký čas čtete a posloucháte, zjistíte, že vaše chápání pojmů jako “okultismus”, “hermetismus”, ale i “věda”, ale i “křesťanství” se změnilo; běžné škatulkování pak nebude dávat smysl. Dokud jsem Neubauera neznal, taky bych řekl, že Tarot s křesťanstvím nejdou dohromady.
Zajímala by mě spíš jiná věc: jakže souvisí portmannovsko-neubauerovská eidetická biologie s katolickou dekadencí? Ledaže má obojí rádo tělesnost?!
P.S.: Kecám do toho právě z titulu (bývalého) Neubauerova žáka biologie.
4. 11. 2008 v 22:49
Ad Homonkulus: Přesně tak! Vše se vysvětlí snad článkem o astrologii, který mi tento týden Neubauer poslal. Já uznávám, že jsem se tady rozčílila zbytečně. Je to skutečně tak, že člověk když Neubauera nezná a nezná jeho názory, tak velmi snadno a zcela oprávněně vznáší výše uvedené námitky. Takže v pátek se objeví článek a pod ním nechť se rozproudí diskuse!
4. 11. 2008 v 23:14
A ještě k té otázce na kterou odpovím z titulu bývalého (ale troufám si říci i současného) Neubauerova žáka FILOSOFIE! Díky jeho přednáškám na FF v roce 2003 se mi náhle narýsoval veliký krásný a svobodný obraz křesťanského kosmu a to pojatého v intencích Neubauerovy eidetické biologie a jeho názorů o vzniku a podstatě novověké přírodovědy. Takže já jako katolickou filosofii uznávám už jedině to, co je slučitelné s filosofií, jak mi ji ukázal Neubauer. A tak to se mnou je a hned tak jinak to nebude :-) Shrnuto: jestli se má v KD zastávat nějaký ten filosofický názor, tak nejlépe tento.
5. 11. 2008 v 9:21
OK, počkáme na článek o astrologii, jen 3 krátké poznámky:
1. Katolík se s oficiálním církevním postojem v dané věci (zde astrologie či tarot) musí nějak vyrovnat
2. Z čistě filosofického pohledu, Neubauer údajně (ale tohle nevím jistě, nebo možná dost zkresleně) ne zrovna uznává logiku jako něco důležitého
3. Přístup “katolická filosofie = jedině to co je slučitelné s Neubauerovou filosofií” … no nevím :)
5. 11. 2008 v 22:22
Nikoli. Věta zní: “já” za katolickou filosofii uznávám… Ostatní ať s uznávají, co libo :-) Jsou například křesťané, kteří si furt myslí, že svět vznikl v 6 dnech, žádná evoluce neexistovala apod. Ale když je jim to přináší radost a osvědčuje se jim to, tak proč jako ne? Mně to nevadí. Já vím, Maftíku, jak se ti ježí chlupy na těle nad mým strašným relativismem. Ale vážně tu debatu necháme na místo, kam bude patřit. Zítra se článek snad objeví.
6. 11. 2008 v 11:07
Františka: “Jsou například křesťané, kteří si furt myslí, že svět vznikl v 6 dnech, žádná evoluce neexistovala apod. Ale když je jim to přináší radost a osvědčuje se jim to, tak proč jako ne? Mně to nevadí.”
Co znamená “furt myslí”? Křesťané si kdysi takovéhle hlouposti nemysleli, respektive tuhle otázku moc neřešili. Církevní otcové se vysmívali těm, kteří věřili na stvoření světa v 6 pozemských dnech.
Když jim to přináší radost? Ono to může přinést radost jenom dočasnou, v posledku je to nebezpečný fideismus, rozpor víry s rozumem. Viděl jsem nedávno nějakou evangelikální argumentaci, která “dokazovala”, že svět byl stvořen v 6 pozemských dnech, vypadalo to asi takto: “Věda říká, že svět vznikl evolucí, Bible říká opak => věda nemá pravdu.” Je jasné, že předpoklad “Bible říká opak” je mylný.
Takovéhle nesmysly jsou pro víru nebezpečné.
6. 11. 2008 v 13:23
Jo, je to pravda. Já se totiž domnívám, že takoví lidé to jaksi nemají úplně v hlavě v pořádku. A nemyslela jsem to tak, že by např. někdo ze středověkých filosofů něco takového tvrdil, to opravdu ne. Středověké filosofie si velmi vážím, jejich úroveň a kultura racionality byla často mnohem vyšší, něž máme teď my.
6. 12. 2008 v 11:49
Z těch příspěvků je vidět, že Franišce to aspon trochu myslí…. Maftikovi moc ne. To je fundamentalista jako prase a je mi ho líto. Krom toho ctihodný pán ZN to má víc zmáklý než vy dva dohromady. Krom toho co je evolutio a creatio. Doporučuju si přečíst článek o tomtéž v knize ZN O počátku, cestě a znamení časů. Myšlení zdar a svobodě zvlášť!!!! Červ Gabriel.
6. 12. 2008 v 21:37
Dík za tip na článek, každopádně sofistické označování za fundamentalistu (viděls vůbec někdy skutečného fundamentalistu?) je jaksi mimo, chtělo by to argumenty …
5. 1. 2009 v 21:37
Františka: Dovolil bych si jen reagovat na Vaše: “..já se snažím astrologii studovat, protože je to velmi obohacující a podnětná věda..”
Asi to bude znít jako slovíčkaření, ale jak můžete nazývat astrologii vědou? Existuje něco, čemu se říká METODA FALSIFIKOVATELNOSTI. Astrologii, narozdíl od ostatních věd (kromě filosofie a teologie, které spadají do zláštní skupiny), falsifikovat nelze. Je nevědecká. Tečka.
6. 1. 2009 v 16:03
K tomu máme právě další článek. Viz Neubauer: Astrologie, nebo jak se to jmenuje. Je to v rubrice Aktuálně. Nevím, jestli jste to četl. Samozřejmě, že výsledky astrologie nejsou falsifikovatelné, jako například ve fyzice. Jsou ovšem ověřitelné asi jako výsledky psychologie. Tu taky někdo nepovažuje za vědu. myslím, že věd je více typů a metodika se v nich liší.
12. 1. 2009 v 18:04
Respektive záleží na tom, v jakém historickém kontextu o vědě mluvíme; v takové renesanci je astrologie vědou zcela jistě, možná přímo prototypem vědy. Požadavek falsifikovatelnosti k moderní vědě patří, otázka je však, nakolik nutně. (Přemýšlím navíc, zda v astrologii rovněž nelze tvořit falsifikovatelné hypotézy – např. že lidé s důležitými planetami v Blížencích jsou uzavření a mlčenliví, to přece nemůže vyjít :-) ).
12. 1. 2009 v 20:21
No jistě, takových hypotéz by šlo vytvořit hromada a falzifikovaly by se poměrně jednoduše. Další harda podobných hypotéz by se dala snadno verifikovat, že… Já astrologii nijak zvlášť neovládám, ale když se tím člověk jen trochu zabývá, všimne si, že podle postavení planet se skutečně vyskytují určité typické znaky a u těch nápadnějších to lze snadno ověřit. Určitě snadněji, než výroky filosofie nebo teologie :-)
26. 2. 2009 v 21:45
Neubauer je manipulátor.
Má vysokou verbální inteligenci/genetika/.Tvorba hypotéz,jejich ověřování a diskutování na příslušných forech není nic pro něho-je to pracné,rizikové/co kdyby měl někdo jiný názor!/ a přiznejme si,trochu nudné.O co lepší je produkovat teze principiálně neověřitelné,plné neologismů/budí to dojem vzdělanosti,především u českého “humanisticky”orientovaného publika/,pečlivě se vyhýbající jasně formulovaným a především diskutovatelným myšlenkám.
Nic nového pod sluncem.Jistá spřízněnost se všemi těmi derridy,lyotardy,barthesy,lacany-ale ano,francouzská škola-kdysi dávno Max Jacob,dadaisté,Král Ubu-Francouzi mají smysl pro humor-ale v zaprděné Praze smečka obdivovatelů,profesura biologie na Karlově učení/!!/atd.atd.
Náš “mystik z Viničné” zasluhuje ovšem obdiv.Pro nehoráznou drzost, s jakou očekává další plédování za svoje vejšplechty.
“V této době je pravda tak zatemněná a lež tak zavedená,že pravdu může poznat jen ten,kdo ji miluje.”Blaise Pascal
10. 3. 2009 v 16:30
“Pravdu může poznat jen ten, kdo ji miluje”. Přesně takového ducha lásky k pravdě mají Neubauerovy spisy, tedy já je tak aspoň při studiu vnímám. Z výše napsaného příspěvku vane naopak duch poněkud vzteklý a plný záště. Takový typ “hlásání pravdy” mi nic neříká, takže se tím dál nebudu zabývat.
6. 4. 2009 v 15:23
“derridy, lyotardy, barthesy …” … takhle se vyjadřoval svého času Václav Klaus. Jenže přezíravost zabraňuje chápat.
Neměli by taky katoličtí dekadenti začít falsifikovat hypotézy? :-)