V současné době probíhá v médiích debata o činu Benedikta XVI., který znovu přijal do Církve tzv. lefebvristy. Mezi různými názory se mi nejvíc zamlouvá článek z Lidových novin od Ondřeje Bratinky, který zde přetiskuji. Zajímal by mne ale názor čtenářů. Osobně s tradicionalistickými názory lefebvristů naprosto nesouhlasím. Papežovo gesto se mi jeví jako unáhlené, ale v podstatě správné. Docela bych pod článkem uvítala nějakou debatu. (F. Jirousová)
Ve sporu o rehabilitaci hodnostářů vyloučených z církve nejde jen o ně, ale i o vztah křesťanů ke světu
Zeptáte-li se někoho, zda je důležité, aby člověk v něco věřil, odpoví většina lidí ano. Následujeli otázka, zda je důležité, aby se orientoval na nějaké konkrétní náboženství, řekne spíše, že ne. Člověk totiž může věřit v cokoli – v sebe, v bůžky skal a potoků, v umění nebo v jakési cosi. Patřit k nějakému náboženskému společenství nebo církvi se často vykládá jako potřeba někam zapadnout, někde se družit. Člověk je katolík, stejně jako by mohl být komunista, zahrádkář, svobodný zednář nebo příslušník hnutí skinheads.
Jinými slovy, ve „věření“ je lhostejný jeho předmět. Jenže svobodní lidé se rozhodují pro náboženství pro jeho vlastní obsah. Pro to, co zvěstuje. O člověku významně vypovídá, rozhodl-li se být křesťanem, muslimem, židem, buddhistou nebo ničím (náboženstvím se při troše cynismu může stát i komunismus). Byly doby, kdy náboženství formovalo tvářnost celé společnosti. K ideálu to jistě mělo daleko, ale ve srovnání s tím, co přineslo století bez náboženství, to byla procházka rajskou zahradou. Příčinám náboženských válek v 16. století člověk porozumí, když porozumí příčinám jakéhokoli konfliktu ve 20. století.
Také ve 20. století se střetlo několik odlišných představ o světě a nikdo se snad nebude přít, řekneme-li, že ty zlé byly poraženy. Náboženství není folklor či jen ryze soukromá záležitost. Je zdrojem hodnotových představ a většiny zákonů společnosti. Vzývání národa a führera vedlo k norimberským zákonům, víra v Boha, který se stal člověkem, dala základ moderní úctě k životu jedince.
Katolická církev se k takové společenské roli hlásí a podle toho i prohlubuje dialog v sobě samé a hlavně o sobě samé. Spor tzv. lefebvristů se Svatým stolcem o tuto úlohu je nejmarkantnějším příkladem. Jeho jádrem je ekumenismus, tj. způsob, jak se církev obrací k nekatolickým konfesím a jiným náboženstvím. Druhý vatikánský koncil (1962-1965) svým výrokem o nekatolických náboženstvích a jejich věřících radikálně proměnil dosavadní církevní praxi, podle které „mimo Krista a jeho církev“ není a nemůže být spásy. Koncilní otcové zde nepopřeli nárok objektivní pravosti katolického náboženství, nýbrž připustili univerzální hodnotu pravdy, ať se vyskytuje kdekoli. A protože pravda je vždy Kristus, přijímá ho i ten, který se pravdě, spravedlnosti a dobru podle svého svědomí přiklání jakýmkoli způsobem.
Odmítnutí jakéhokoli nároku na pravdu všem ostatním náboženstvím je také oním latentním zdrojem antisemitských postojů. Nejde o specialitu, stejný postoj jako k židům zaujímají lefebvristé k protestantům, muslimům, buddhistům a soudě podle jejich rétoriky i k některým katolíkům.
Druhým ohniskem sporu je potom formální stránka bohoslužby a její jazyk. Zatímco Lefebvre podmínil pravost liturgie a jejího spásonosného působení její starodávnou formou a posvátným jazykem, učinil ji koncil přístupnou i společenství věřících. Vycházeje při tom z předpokladu, že jádrem a účelem liturgie je oběť Těla a Krve Páně, na které mají věřící podíl, a tudíž i právo lépe porozumět.
Když monsignor Marcel Levebvre v roce 1969 inicioval vznik Kněžského bratrstva sv. Pia X., šlo o svéráznou platformu uvnitř církve. S jako takovou byl Svatý stolec ochoten vést i dialog. Když v roce 1974 Lefebvre veřejně prohlásil některá (zdaleka ne všechna) ustanovení 2. vatikánského koncilu za „heretická“ a „nakažená liberalismem a modernismem“, byl Bratrstvu tento status odejmut. V roce 1975 rozhodnutí kardinálské komise potvrdil i papež. Tento církevně-právní akt potom Bratrstvo nikdy neuznalo s poukazem na to, že kardinálské rozhodnutí bylo nelegitimní a papež ho neměl co potvrzovat.
Když Lefebvre – přes neustávající apely na to, aby se podrobil -o rok později vysvětil kněze ze svého semináře, byl suspendován. O jedenáct let později se rozhodl vysvětit i biskupy, kteří by po jeho smrti spravovali jeho myšlenkový odkaz. Byli to čtyři muži, které letos v lednu papež Benedikt XVI. znovu přijal do církve.
Po jejich vysvěcení v roce 1988 totiž okamžitě následovala exkomunikace, přímo se vztahující na odepření poslušnosti a schismatické počínání. Motu proprio Ecclesia Dei o exkomunikaci vydal Jan Pavel II. Byla to jediná exkomunikace, kterou kdy římský pontifex nad členy Bratrstva vynesl.
V dnešní době se hlásí k myšlenkám arcibiskupa Lefebvra tisíce věřících a stovky kněží, Bratrstvo provozuje své vlastní semináře i dobročinné organizace. Nicméně samotný spor ležel od roku 1988 až do nynějška ladem. Teprve papež Benedikt se rozhodl tento dialog, který ukončila exkomunikace Lefebvra a čtyř jeho „sufragánů“, znovu oživit a docílit smíření. Ve svém prohlášení k tomu uvedl, že nejde o vyřešení dávného sporu nebo snad rehabilitaci názorů Lefebvra či jeho přívrženců, nýbrž o počátek cesty k dorozumění. Nebylo to gesto nutné, protože lefebvristé představují v církvi zcela marginální menšinu.
Zrušení exkomunikace čtyř biskupů (kteří jsou ovšem nadále suspendováni a nesmějí se ujmout žádného úřadu) je signálem pro novou diskusi.
V roce 1969 Lefebvre založil svéráznou platformu uvnitř katolické církve, Kněžské bratrstvo sv. Pia X.
Lefebvre se rozhodl vysvětit biskupy, kteří by po jeho smrti spravovali jeho myšlenkový odkaz. Byli to čtyři muži, jež letos v lednu papež znovu přijal do církve.
Autor: Ondřej Bratinka, student historie na FF UK
Zdroj: Lidové noviny, 11. února 2009
14. 2. 2009 v 9:33
Pěkný článek. Oceňuji autorovu schopnost zformulovat svůj postoj a zůstat nestranný, někdy to dá zabrat. Ze svého pohledu praktika a liberála: k čemu je v dnešní době taková věc jako lefebvrismus vlastně dobrá? Já z tohoto hnutí cítím reakci na strach ze ztráty půdy pod nohama a určitou agresivní tendenci k posílení výlučnosti katolické církve. Něco takového mohlo fungovat možná ve středověku, ale dnešní doba si žádá jiná řešení. Dovedu si představit úzkost kléru tváří v tvář různým extatickým televizním evangelistům, paskvilům typu NEW AGE a dalším moderním vymoženostem. Také chápu praktickou bezmoc duchovních proti postoji soudobého člověka “vyberu si jen to, co se mi líbí, co na mě neklade nároky, vždyť máme 21. století a nikdo mě nebude vodit za ručičku!” Ale má-li být katolická církev atraktivní pro zajímavé hledající lidi a filozofy, musí konečně začít brát v potaz hodnotu individuálního svobodného rozhodnutí a zavrhnout “silová” řešení (byť je to tak lákavé). Gesto pana Ratzingera není žádnou náhodou, dodává jeho “kralování” svérázný punc a má nespornou vypovídací hodnotu o jeho tendencích.
16. 2. 2009 v 7:39
Na jednu stranu si též vážím toho, že katolická církev dokáže pod svá křídla zavzít celé spektrum názorových proudů od liberálních a moderních až po tradicionalistické – a v tomto smyslu bych i dokázal pochopit i snahu o navázání dialogu s těmito ultrakonzervatisty, na staně druhé nelze nevidět, že tento konkrétní krok nebyl zrovna nejšťstnější, popudil kdekoho, zamontovaly se do toho holocausty a jistě je vykládán jako to, že konzervativní proudy “to mají u tohohle papeže dobrý”. Vývoj vs. tradice je věčný boj, to nemá jednoznačné řešení. Papež by měl stát tak trochu nad tím, korigovat tak, aby to byl víc korektní dialog než nesmiřitelný boj a nedávat svými kroky záminky k tomu, aby se jedna strana cítila, že má navrch a druhá ukřivděně.
16. 2. 2009 v 11:13
Je nejspíš lepší někoho do církve přijímat, než ho vylučovat. Je teď na nich, jak se k tomu postaví, protože se budou patrně muset nějak vyjádřit ke 2. vat. koncilu. A o zrušení exkomunikace prý požádal současný představený lefebvristů B. Fellay. Mně se tohle papežovo gesto docela líbí, ačkoli je jasný, že to bylo dost unáhlený atd. Ale stejně by mě zajímalo, co je na tom tradicionalistickým myšlení pro některý lidi tak přitažlivý. Vůbec to nějak nechápu…
17. 2. 2009 v 13:52
“Ale stejně by mě zajímalo, co je na tom tradicionalistickým myšlení pro některý lidi tak přitažlivý. Vůbec to nějak nechápu…”
Můj názor je takový. Někteří lidi vidí v církvi neposlušnost a zmatek, který tam opravdu je (hlavně mezi laiky), a řeší to tak, že odpovědnost za tenhle stav hodí nahoru: koncil, papež, biskupové, kněží. Prohlásí dnešní církev za “modernistickou sektu”, a potom se dají k FSSPX. Proč? Je to přece jednodušší! Není nic jednoduššího, než svalit vinu na všechny okolo, ukázat si na domnělého viníka, a pak to všechno zpovzdálí v klidu sledovat. Nějaké přijetí tradicionalistických názorů už je sekundární věc, to už jenom patří k image.
Ale takhle to prostě nejde. Každý musí začít s reformou církve hlavně u sebe, osobní svatost je to nejdůležitější, zbytek přijde až později. A důležité je taky být věrný učení církve — být věrný Římu.
17. 2. 2009 v 20:10
Já se ohledně ultratradicionalistů obecně nevyjádřím ale jedna věc by mě hrozně zajímala. A sice, proč ten biskup Williamson popřel tu existenci plynových komor. Vždyť jasně musel vědět co tím způsobí! A je-li pravda to že byla celá věc velmi rafinovaně načasovaná, že přesto že bylo s tou televizní stanicí co s ním dělala ten rozhovor předem domluveno že se jej na nic takového nebudou moderátoři ptát a přesto se proti pravidlům zeptali, proč jim raděj otevřeně neřekl že “tohle nebylo domluveno” a nesetřel je? Proč místo toho ochotně odpovídal? Nevidím do všech souvislostí ale tohle mi přijde neuvěřitelně netaktické. Odvolávání se na to že je to jeho soukromý názor a netýká se to věci víry a mravů je opravdu “nesmírně přesvědčující a vše urovnávající” argument, v kontextu celé situace. A to nemluvím o historickém hledisku. Chápu ty kdo poukazují na špatnost “náboženství holocaustu” ale neuznali existenci plynových komor sami nacisté? Já nevím, je tu někdo kdo zná dobře historii a tímto se zabýval? Já vím že historie je složitá věda ale … u takového biskupa přirozeně předpokládám že nemá zlou vůli (kterou by mohl mít nějaký neonácek co nenávidí židy, cikány atd), takže mi tohle prostě nejde vůbec do hlavy. Že by předložil nějaké důkazy, nějaké “skandální odhalení”? Pokud žádné nemá … prostě nechápu … co si o tom kdo myslí? (pokud si něco myslí)
17. 2. 2009 v 21:04
Maftík:
Williamson je podle mě buď šíleně zlomyslný, nebo duševně nemocný. A to není jeho jediná konspirační teorie, má v kapse plno dalších: Žido-zednářské spiknutí, 11. září dílem USA apod. Fakt maras.
18. 2. 2009 v 6:35
Spiknutí: Ano, je docela dost lidí, kteří jsou přesvědčeni, že život okolo se ubírá po naprosto jiných než oficiálních stezkách. to jsou celé fankluby, weby plné odhalení: američani nebyli na Měsíci, všechno tu řídí mimozemšťani/zednáři/temný síly, 11.září je akce CIA, fotky z koncentráků jsou ve skutečnosti ze sovětských gulagů a Elvis nikdy neumřel. Trochu nechápu, že cokoliv z výše uvedeného vzbudí vesměs jen úsměv nebo bulvární zvědavost, akorát jak se to dotkne holocaustu, úsměvy ztvdnou, diskuse se nepřipouští, dotyčný je exkomunikován ze společnosti a jde do basy.
Spíš mi překvapuje, že Františka je překvapená. Přece lefebvristi nemají daleko od Leona Bloy či Floriana. Jsou lidé, kteří svůj vztah k Bohu berou velice vážně, se vším důrazem, odhodláním, nesmiřitelností. Jsou přísní sami na sebe (no, ten Bloy…:-) a to, co neodpouštějí sami sobě, neodpustí ani svému okolí. takoví lidé mají vysoké měřítko na celý současný svět, takže takto krutě nastavenému oku musí téměř vše připadat tako bezbožné, hříšně, upadající, rozkladné. Včetně jakýchkoliv pokusů nějak modifikovat starý řád, který svou (pouze domnělou) neměnností odkazuje na imaginární staré zlaté časy, kdy všechno fungovalo a lidé byli bohabojní a zbožní. Tuhle nit příliš nesmiřitelných bojovníků s hříchem (v sobě samém i ve svém okolí), která ve svém zaslepení bojem nevidí to hlavní z evangelického poselství – že Bůh je především láska a pak až povinnost a řád, vidím až někam k Pavlovi z Tarsu.
18. 2. 2009 v 8:05
Tofet:
Trochu nechápu, že cokoliv z výše uvedeného vzbudí vesměs jen úsměv nebo bulvární zvědavost, akorát jak se to dotkne holocaustu, úsměvy ztvdnou, diskuse se nepřipouští, dotyčný je exkomunikován ze společnosti a jde do basy.
Jedna z možných odpovědí proč to tak je, byť pro někoho možná trochu přepísknutá, by mohla být zde.
Spíš mi překvapuje, že Františka je překvapená. Přece lefebvristi nemají daleko od Leona Bloy či Floriana.
Jsem velmi zvědav co na to Františka poví :-) Navíc sympatie “ultratradicionalistů” vůči Bloyovi, Florianovi a lidem motajícím se kolem Staré Říše obecně je celkem v klidu doložitelná
18. 2. 2009 v 23:54
Tady se očividně čeká na moji odpověď:) Žádná pořádná nebude. Byla by to jiná, kdyby Florian nebo Bloy zažili 2. Vatikánský koncil. To bysme hned věděli, na čem jsme. Teď nevíme! Já jsem vždy vnímala ve Florianovi a Bloyovi především ducha bojovníků a zároveň lidí velmi otevřených okolnímu světu, umění, názorům. Jistě že se to tak nemusí jevit z jejich příkrých slov a militantnosti vyjadřování. Ale právě ta “militantnost” se mi u nich jeví být z lásky ke světu a druhému člověku. Kdežto militantnost tradicionalistů se mi zdá jako něco uzavřeného, bránícího se a zatrpklého. Takhle obecně to teď můžu říct, žádnou váhu to nemá. Je to skutečně jen “můj subjektivní dojem”, jak je teď velmi oblíbená fráze, která vlastně značí jen nedostatečný vhled do problému. Opět odcházím pročítat dokumenty FSSPX. Jo, a tradicionalisti se kolem Staré Říše začali shromažďovat hlavně díky synovi Josefa Floriana, který se také jmenoval Josef a který byl skutečný tradicionalista. Bylo by možná dobré sem na stránky dát některé z jeho textů, které jsou někdy velmi hodnotné. Ale je fakt, že Florian byl duch průkopnický, budoucnosti otevřený, kdežto jeho syn Josef byl zamilovaný do starých časů.
24. 2. 2009 v 20:41
Františko, nějaký ten text Floriana mladšího na stránky určitě dej, rád si to přečtu …
Jinak, onen biskup Williamson o kterém tu byla řeč byl za své názory (jakkoliv kontroverzní) vyhoštěn z Argentiny. To je neuvěřitelné …
26. 2. 2009 v 13:38
Maftík:
To vyhoštění už je teda směšné divadlo. Ale asi ne tak nečekané, když si člověk uvědomí, že v Argentině se po 2. světové válce ukrývali nacističtí zločinci.
31. 3. 2009 v 5:18
Josef Florian ml. byl opravdu zamilován do starých časů (všeobecně-byl to asi jeho koníček). Založením však byl směru konzervativního a jak tvrdil, pouze člověk konzervativní může dosáhnout pokroku (to se v dějinách potvrdilo – třeba M. Teacherová). Od tzv. Lefebvristů se lišil především oddaností papeži. Modernisty kritizoval především pro jejich nedodržování, nebo zkreslování závěrů II. vat. koncilu, což vedlo k pokoncilnímu běsnění a následně pronikání bolševizmu do církve.
22. 5. 2009 v 11:24
…a malá PROVOKACE ze včerejších zpráv o té “dnešní, humánní a láskyplné” katolické církvi:
PO LÉTECH VYŠETŘOVÁNÍ byla zveřejněna…devítisvazková zpráva o dlouhá desetiletí trvajícím mučení, znásilňování a utrpení dětí páchaným KNĚŽÍMI A JEPTIŠKAMI katolické církve v “řádových internátech” KATOLICKÉHO IRSKA…
S vědomím vlády, biskupů i kardinálů.
Beze jmen KONKRÉTNÍCH VINÍKŮ – dokonce krytých rozhodnutím IRSKÉHO SOUDU….
Copak na to ASI ŘÍKÁ náš milý “Svatý otec” v Římě?
A copak asi udělají naše katolické ovečky?
Ale to je asi zbytečná otázka. VŠICHNI Udělají totéž, co už je tradicí dva tisíce let. Totiž nic.
Pokud by takové zločiny páchala KTERÁKOLI JINÁ ORGANIZACE po mnohá desetiletí – byl by následkem jeden z největších, mezinárodních soudních procesů v moderních dějinách.
Taková ORGANIZACE by okamžitě přestala de iure i de facto EXISTOVAT.
A JEJÍ ČLENOVÉ BY DO SVÉ SMRTI NEOPUSTILI VĚZENÍ….pokud by měli to štěstí a žili ve státech, kde už byl trest smrti zakázán pseudohumanisty….
Co vy na to, obhájci víry??
27. 5. 2009 v 11:36
Jestli on ten arcibiskup Lefebvre nebyl málo dekadentní!
Tomu říkám námět do dekadentní diskuze: pořádně probrat třísku v oku bližního a slastně se těšit z vlastního břevna. Jo, jo, malá otevřenost vůči světu u FSSPX to je nepochybně problém hodný disputace, zatímco Putnova propagace sodomie je taková dekadentní libůstka, která s katolicismem vlastně vůbec v rozporu není, co?
27. 5. 2009 v 11:47
Leviathan. Asi špatně čtete satanův pacholku. Z faktů, která lze vypreparovat z nenávistných keců médií, jednoznačně vyplývá, že k žádnému týrání, které by bylo nad rámec fungování jakékoliv školy, na katolických školách v Irsku NEDOCHÁZELO.
24. 9. 2010 v 0:42
Pokud jde o sexuální zneužívání některými katolickými duchovními, nemusíme hledat v zahraničí, stačí se podívat do ČR. I u nás se to děje. Nemluvím jen o medializovaných případech, sám jsem to zažil na vlastní kůži a mluvil jsem s lidmi s podobnou zkušeností.
24. 9. 2010 v 9:03
Honza: co máš přesně na mysli?
26. 9. 2010 v 21:55
Maftik: Reagoval jsem na příspěvek Leviathana a jjs. Nevím, co chceš vědět, ale rozhodně Ti tady nebudu popisovat, jak mě osahával katolický kněz. Snad jsem se vyjádřil dost jasně.
7. 10. 2010 v 20:23
http://aktualityhvezd.wordpress.com/2010/10/06/oficialni-postoj-fsspx-k-ucasti-na-nomu/
Pro ty, kdo neví, co je “NOM” – jedná se o zkratku “novus ordo missa”, což je ta mše, která se dnes slouží takřka ve všech katolických kostelích.
1. 7. 2012 v 15:48
Katolická Církev po druhém vatikánském koncilu přestala
být Kristovou Církví a stala se heretickou pokoncilní sektou!
To je neoddiskutovatelný fakt ať se někomu líbí, nebo ne!
Každopádně je to nejhorší údobí v dějinách Církve svaté!
Kdo by měl zájem se o toto zajímat do hloubky doporučuji:
http://www.spiknuti-proti-cirkvi-a-lidstvu.com