Katolická dekadence

V srpnu 2007 vyšla sbírka Procházka s andělem od Marty Veselé Jirousové (*1981). Její tematika nemá sice mnoho společného s dekadencí, ale v současné záplavě různých básní se mi jeví jako výjimečná, i když ne všechny texty mají stejnou kvalitu. (Některé nejsou formálně úplně v pořádku, zato obsahově ano. V současném „básnictví“ je pravidlem opak – forma předstírá dokonalost, obsah veskrze žádný. Nedostatek formy se dá prominout vždy, ne tak prázdnota myšlenek nebo lež.)

Název Procházka s andělem dobře navozuje atmosféru většiny básní. Převažujícím tématem jsou mezilidské vztahy, nejvíce láska a z ní pramenící pochybnosti, hledání nebo naopak vděčnost za nezasloužený dar. Stále přítomná je také tematika viny a možnost osudového zbloudění na cestě. Všechny tyto vztahy jsou viděny pohledem osobního rozhovoru s Bohem. Tedy silný spodní proud emocí a hlubokých pocitů  – zvláštní je, jak jsou tyto pocity oděny do slov. Jakoby milostí andělovy přítomnosti jsou výsledkem slova lehká jako jarní vítr nebo šumění deště. Většina námětů je zpracována pomocí přírodních motivů. A příroda je zde obrazem Božím, vždy odrážejícím něco z tichého nenápadného zázraku stvoření. 

Mnoho básní vypadá na první přečtení jako banální. Ano, slova jsou jednoduchá. Ale pro toho, kdo umí vnímat, jako by ta jednoduchá obyčejná slova sebou nesla celou atmosféru minuty, ve které byla zapsána. Báseň krátká, čtyři pět veršů – a zpřítomní celou krajinu nabitou skrytou energií. Autorka také používá formu krátkých zpola ironických komentářů nebo zkratek shrnujících určitou situaci, osobu, náladu. Nejsou to sálavé obrazy, divoké barvy, drásavé výkřiky, černé hrůzy, vztah s Bohem pohybující se na hranici propasti, tedy to, co přitahuje lidi dekadentně založené. Naopak – zde je protipól. Jakoby fotograf fotil stále se zvláštním filtrem, který každý snímek mírně rozostřuje nebo mu přidává jemnou deštivou mlhu. Není to ale mlha zastírající, naopak taková, která dovoluje ukázat věci v jejich jitřní původní kráse, náznak věčnosti v nejobyčejnějších skutečnostech. Mnoho textů je prostoupeno hlubokou láskyplnou něhou. Nejedná se ale o nějakou „ženskou poezii“, což vždy evokuje něco povrchního, co se vyčerpává jen laciným popisováním vztahů muže a ženy. Zde je pod povrchem slov cítit divoká hlubina ve které se zmítá mnoho protikladů.
Z některých básní je znát skutečná inspirace, která náladu nebo krajinu působením Ducha Svatého (nebo přispěním anděla) proměňuje v krajinu jitřní, novou, tiše zpívající, zahalenou smutkem ze ztráty Ráje. Bůh je zde Bohem, který láskyplným gestem obaluje všechny protiklady a nese člověka ve své náruči, ať jsou v jeho srdci jakékoli bouře.

Autorka je moje sestra, nevím, co by řekla na mé předchozí věty. Možná by s nimi nesouhlasila, ale to je naštěstí osud vydaných básní – stávají se majetkem čtenáře a mluví k němu řečí, která je určena jen pro něho. Jen dobrá báseň má schopnost mluvit, některé básně ze sbírky Procházka s andělem jsou složeny ze skutečně živých slov a především, za každou je znát intenzivně prožitá osobní zkušenost. Jsou pravdivé. V současném světě je spousta slov, ale už méně těch pravdivých. Především se v této sbírce nevyskytují různé rádoby umělecké a hrozivě krkolomné výrazy, které jsou tak oblíbené u současných „básníků“ a jen zakrývají naprostou lživost a neautentičnost jejich textů. Tato sbírka je ilustrací jednoho ze způsobů, jak lze prožívat rozporuplný svět a nikdy nekončící životní boj se sebou sama i okolím pod stálým pohledem Božím.

Na závěr tři ukázky:
 

Babička

Uniká
v tepu zrychlení
okamžik mizí
její

Nestihneš ani
konečkem prstu pohladit
požádat o slyšení

Jen otisk vůně její
hojí
Ve vráskách úsměv hladí
věčný

*** 

Na oleandr
zapíšu tajné psaní
křivky tvých dlaní

A jedna pro dekadenty:

V pozdním ránu
kopu jámu
schovám do ní hřivny svoje
takhle se utíká z boje

Jáma kříž a nic
 

Vydalo nakl. Dauphin, Brno, 2007. Cena 158 Kč. Lze objednat např. na stránkách www.kosmas.cz za 142 Kč.

Františka Jirousová (8/2007)