“Svět (hodnota, naprostá spolehlivost a dobrota světa) je nakonec tím prvním i posledním a jediným, v co věřím. Touto vírou žiji. A cítím, že této víře se navzdory všem pochybnostem oddám v okamžiku smrti.”

To podle mě není řečeno jen pro případ, že by ztratil v Boha. Můžeš říct, že tahle víra už pro něho víru v Boha či dokonce Krista nějak obsahuje, ale pak imho holt jeho pojetí Boha a Krista není zrovna standardní/ortodoxní.

Samozřejmě, že můžeš taky říct, že čemukoli z Teilharda může rozumět jen ten, kdo četl přesně to, co Ty, pak to vzdávám. A prohlásit, že jeho filosofie, ba každá jeho myšlenka je od křesťanství/katolictví neoddělitelná, protože někde opakovaně říká, že v evoluci vzniká tělo Kristovo, je koneckonců jistota. No ale je taky možný položit důraz na jiný texty a jiný motivy a všímat si, že tam vztah přirozeného a nadpřirozeného, vědy/filosofie a zjevení, světa a Boha není tak úplně standardní, případně se ptát, zda tam “Bůh”,
“Kristus” a další “motivy” nemají poněkud jiný význam než u starších autorů. (Já mám osobně obecně spíš tendenci všímat si, že různé texty téhož autora akcentují jiné věcí, a tak nakonec taky říkají různé věci, než to všechno harmonisovat do jedné koherentní nauky “za tím” “skryté”. Ale všechno jsem od Teilharda nečetl (Ty jo?), tak možná jsem zcela vedle.)

Neřekl bych ani tak, že ruší nadpřirozeno, ale že ruší (alespoň v nábězích *rozdíl* mezi oblastí přirozeného a oblastí nadpřirozeného. Nadpřirozené působí/je přítomné ve všem, protože – snad by se dalo říct – nadpřirozená je sama jednota světa.

Dále (trochu zjednodušeně řečeno) vysvětluje, že dvěma pilíři této jeho nejzákladnější “duchovnosti” jsou smysl pro Vše a víra v pokrok. A hledá, které náboženství by tomu nejlépe vyhovovalo. Ano, vybere si křesťanství a ve svém díle se pak často snaží smířit katolická dogmata se svou základní intuicí, resp. vyložit je v jejím smyslu. Myslím, že opravdu lze najít místa, kde nechává jaksi přirozené a nadpřirozené přinejmenším smísit v jedno. Dietrich von Hildebrant ve svojí kritice vypráví: “Když jsme se v hovoru dostali na Augustina, vznětlivě zvolal: ”Nemluvte mi o tomto nešťastném člověkovi. Všechno zkazil tím, že do toho zatáhl nadpřirozenost!“” (To je jen historka, jistě.) Tane mi na mysli místo, kde T. říká, že místo tradičního Boha u něho zaujímá spíše jakási “duše světa”. Nevím teď, kde to je.
Každopádně myslím, že to, jak jsi Teilharda v posledním příspěvku pomocí vybraných citací vylíčila, je přeci jen jednostranné. :) Má více poloh.
(Mně je sympatický, dík té, kterou jsi upozadila… :) )