Bůh může být nějaká duchovní bytost, která v podstatě nijak neinteraguje s tímto světem, stejně dobře, jako jím může být myšlenkový konstrukt v hlavách věřících lidí indoktrinovaný výchovou a sociálním tlakem. A my nemáme jak zjistit, kdo nebo co bůh je a jestli vůbec je.

Dogmat si může církev naformulovat a nasázet jak kytiček do zahrádky, kolik bude chtít. To ovšem na jejich povaze nic nezmění. Pořád to budou výroky, o kterých se nediskutuje, ale především: Jestliže člověk nemá důvod vůbec v nějakého boha věřit, pak jsou všechny ostatní vlastnosti přisouzené bohu dalšimi dogmaty irelevantní.

cituji: “…vím, že Bůh je jeden.”
Pokud tuto skutečnost nedokážete objektivním způsobem demonstrovat, pak to nevíte. Síla vašeho přesvědčení o tom, že něco takového víte, je zcela irelevantní. To, že něčemu opravdu hodně věřím NENÍ to samé, jako kdybych to věděl. Výrok, který se nedá podepřít demonstrovatelnou skutečností, nemá žádnou cenu. Je k ničemu.

Příklad: Dokud naši předkové považovali morové epidemie za projevy božího hněvu nad hříšností obyvatel středověké Evropy, fakticky jim to zabraňovalo v tom, s danou situací cokoliv smysluplného dělat, než doufat, že budou této nemoci ušetřeni. Názor “mor se šíří a zabíjí lidi proto, že se na ně bůh hněvá” jednak nevystihoval povahu skutečnosti, ani její příčiny. Naproti tomu názor “mor je infekční nemoc, kterou způsobují mikroorganismy přenášené fyzickým kontaktem” byl výstižnější a navíc podepřený důkazy. A s touto informací už se dá pracovat, získat potřebné informace a vyvinout vhodné léčivo a stanovit preventivní opatření.

Tedy, jakou funkci církevní dogmata mají, jestliže není možné zjistit, zda odpovídají skutečnosti, nebo ne a tedy jejich informační hodnota je prakticky nulová?

Udržet věřící u víry. Jde o pomyslné zdi pevnosti, která věřícího chrání před kritickým myšlením, jak to ostatně autorka v článku sama popisuje. Když už příliš hrozí, že by mohla vlastním rozumem dospět do situace, kdy pro ni bude koncept boha nepotřebný a náboženství zbytečné, sama se dobrovolně a s chutí klepne přes prsty dogmaty, o kterých se nepochybuje, a vykáže se do patřičných mezí. Zábavné.

Takže o problému zla a boží spravedlnosti vůbec nemá cenu mluvit. Samotná existence dogmat je dokladem toho, že nikdo z věřících, ať už jde o prosté nevzdělané laiky nebo hodnostáře v ornátech či rozvláčné myslitele publikující stohy knih, fakticky o bohu neví naprosto nic. Kdyby o něm bylo něco známo, pak by místo církevních dogmat existovaly ekvivalentl přírodních zákonů, či vědeckých teorií, podložené demonstrovatelnými důkazy. To se však neděje.