Od roku 2007, kdy začaly komentáře k tomuto článku, zde žádný zastánce ani odpůrce nevyřkl kritéria vhodnosti písní. Pořád je to jen subjektivní pohled každého z vás. Proto to bylo doteď jen mlácení prázdné slámy. Zadejte kritéria, podle kterých můžeme písně rozřadit. Jakékoli subjektivní názory, že tohle už je umění nebo krásno nebo cokoli jiného nekonkrétního vede nás liturgické amatéry pouze k tápání a konfliktům s liturgickými odborníky, kteří nám neumějí nebo nechtějí poradit.

Základní slovo víry by měla být UPŘÍMNOST. Každý polský kněz i řada známých mi okamžitě potvrdil, že v ČR je v kostele sice málo lidí, ale chodí tam, protože věří a ne proto, že by je pomluvili sousedi, kdyby vynechali nedělní mši svatou.
A pokud je upřímná a textem vhodná píseň z Koinonie, Hosanny nebo vlastní píseň (průměrně inteligentní člověk asi nebude pro tento účel pátrat v Satanské literatuře – jak už tady výše někdo trapně a jízlivě nabízel…), potom proč ne? Text vyjde třeba z žalmu, pro melodii je možné vyjít ze starých církevních stupnic a je pak úplně jedno, jestli to pádlujeme na kytaru, hrajeme na harfu, housle, cimbál nebo jiný melodický (melodickoharmonický) nástroj.

P.s.: …fakt mě pobavil ten “…výsostný pozdrav…”. Akorát jsem zcela nepochopil, “vo co go”… Takže jen obligátně –
Dobrý večer.

1)Proč by se měla Církev zastavit ve středověku?? Proč se tedy rovnou nezpívá nic a může to zůstat jako prvotní Církev za doby apoštola Petra? Vyvíjí se doba a i Církev se přizpůsobuje době. Jako tehdy se přizpůsobila středověku (viz ty vaše oslavované chorály), tak stále se přizpůsobuje..víte kolik mladých dříve nevěřících lidí se touto cestou k Bohu dostalo?

2)Je tak špatné, aby každý vyjadřoval svou lásku k Bohu svým způsobem? Jestli někdo bude zpívat jen žalmy nebo jestli někdo díky Darům Ducha Svatého složí nějaký text a při doprovodu kytary ji Bohu obětuje a následně ji zpívají i další, tohle je špatné?! Modlitba je rozhovor s Bohem. Bůh slyší každého, kdo vzývá jeho jméno. Není to jedno, jestli s ním mluví (modlí se) za doprovodu kytary nebo varhan? Vždyť jestliže Bohu otevíráme své srdce, jestliže ho chválíme nebo mu děkujeme, mluvíme srdcem a ne ústy. Tudíž nevidím nic špatného na tom, odevzdat se Bohu tímto způsobem.

3)Bůh je dokonalý..oprava: Bůh je Dokonalost, myslíte si, že neuznává moderní dobu? Že uznává jen středověk? Proč by teda nakonec nemohl uznávat jen pravěk a jen my si myslíme něco jiného. Myslíte, že není rád, když se i písně věnované Bohu modernizují, aby hlavně MLADÝM LIDEM byly bližší? Copak Bůh chce v kostele jen starší generace? A z vlastní zkušenosti můžu říct, že i starší generaci se moderní písně při mši líbí. Je to osobnější a člověk ví, co zpívá a může to zpívat i srdcem, protože tomu rozumí. Když se bude zpívat latinsky, co kdo z toho bude mít? Nikdo nebude rozumět, co vlastně zpívá a co tím Bohu vyjadřuje.

4)Kdyby to bylo tak špatné, nezakázala by to snad Církev? Dovolil by sám Bůh, aby se mu takhle “neuctivě a povrchně” vyjadřovala láska, chvála a oddanost k němu? Neudělal by snad něco?

S výsostným pozdravem
Michaela

Cožpak za to ti lidé mohou, že zpívají falešně nebo že nevnímají tempo??? Zpěv při liturgii je společná záležitost a je jen dobře, když takoví lidé zpívají. Ostatně v kostelech, kde skutečně zpívají všichni, jako třeba v našem kostele, se takové hlasy ztratí a výsledek je velmi krásný a mohutný a vpravdě povznášející. Opakuju, snad už naposled, že se bavíme o výběru zpěvů, nikoli o jejich provedení. (Tedy pokud se to netýká provedení sboru. Kdo chodí do sboru má povinnost sebekritiky, takže tam nemá co dělat ten, kdo zpívá falešně. Ale to přirozeně vyplývá z rozdílných funkcí při bohoslužbě. Jak by se Vám líbilo, kdyby čtení v kostele četl někdo kdo například koktá? Stejně tak ten, kdo neumí zpívat, ať nechodí do sboru. Ale měl by se snažit o zpěv společný, ve kterém se jeho nedostatek ztratí a dokonce je jeho právem zpívat a nikdo mu ani v nejmenším nesmí vyčítat, že zpívá falešně, když má dobrý úmysl se ke společnému zpěvu připojit! – Je prostě třeba rozlišovat na různých rovinách, což Vy až tak moc neděláte.)

Přijde na to, podle situace. Ale to je snad jasné z toho, co jsem nepsala předtím, ne? Každé společenství se řídí určitými normami, které jsou tvořené společným úsilím všech zúčastněných. A v některých případech by ty normy měly být tvořeny těmi, kdo nejlépe rozumí účelu společenství, ale vždy za spolupráce s ostatními. Takže asi nesvěříme výběr písní komukoli, kdo přijde do kostela, ale patrně sbormistrovi. A to má nějaký důvod. A pak můžeme posuzovat výběr, který provedl sbormistr. A ten jeho výběr se zase řídí jak osobními preferencemi tak předpisy.
Všimněte si, prosím, pane Javoro, že tahle debata ani článek nahoře se opravdu netýkají toho, jak zpívají lidé, jestli falešně či jak. Týká se výběru zpěvů. A ten je bezpochyby svěřen někomu do rukou. Tady jse o kritéria, podle kterých mají zpěvy vybírat ti, kdo jsou k tomu určeni. (sbormistr, varhaník, kněz, přání farníků). – Já sama v těch kritériích nemám jasno, ale to jsem už tady mnohokrát říkala. Jde mi hlavně o jejich ujasnění. Přičemž si ale stojím za tím, že kritériem není všeobecný, tedy zprůměrovaný vkus farníků ve smyslu: tohle se líbí 60 procentům farníků, tedy je to vhodné.

co je prvním a hlavním účelem mše svaté. Uvědomit si své postavení vůči Bohu ve vší pokoře a podle toho pak činit potom i před – vždy!
Tak to jste si zopakoval špatně. Zřejmě máte nějaký nekatolický (nebo ne plně katolický) zdroj. Tedy, pro jistotu to zde napíšu:
Mše svatá je skutečná oběť (a pouze oběť), která je přinášena pouze trojjedinému Bohu, a to k jeho chvále a klanění se jemu, na díkůvzdání a jako prosba, přednostně ale jako smír za naše každodenní hříchy.
Čili nikde žádné uvědomění si svého postavení vůči Bohu ve smyslu prvního a hlavního účelu mše svaté. Pokud by bylo prvním a hlavním účelem mše svaté toto, pak by se mše v posledku nijak podstatně nelišila od jakéhokoliv úkonu “uvědomění si svého postavení vůči Bohu ve vší pokoře”, který může každý jedinec kdekoliv subjektivně učinit.

Kategoricky trvám na tom, že pouze chorálová nekytarová – necancáková forma nás lepšími vůči Bohu svou formou neučiní.
To klidně trvejte, však já tomu neodporuju. Jenomže účelem mše není (aspoň ne primárně) učinit nás lepšími vůči Bohu, a tímto účelem – myšlen je účel “učinění nás lepšími vůči Bohu” – není (a nemá být) řízen ani výběr hudebního doprovodu ke svaté liturgii, nýbrž ten má být řízen účelem prvotním, viz výše. Což ovšem mnoho dnešních moderních katolíků, kteří jsou (neříkám, že jejich vlastní vinou) naučeni chápat mši primárně jako prostředek evangelizace či osobního duchovního růstu, bohužel těžko chápe.

Zahrňte rovněž do svých filosofických úvah i všechny nešvary, které sebou společenství církve nese, které si konzervuje nebo které raději „skrývá“.
Přiznám se, že moc nechápu smysl výzvy.

Rovnež zdravím!