Jediným řešením by možná bylo zkusit odložit celou diskuzi na neurčito a pak to eventuelně zkusit znova, jestli se něco změní. Do té doby si klidně mysli, že jsem nic nedokázal (já si také budu myslet své), to já neovlivním a faktické poslední slovo mít nemusím.

Ty odkazy vedou oba na stejný post a ten jen vymezuje, co je důkaz obecně, důkaz správnosti objektivismu nepodává.

Jinak napřeskáčku:

Točíme se v kruhu. Já mám pocit, že snad moje příspěvky vůbec nečteš.
Mnohokrát jsem řek, že svět, jak se mi jeví, je svár a řádu a chaosu, pravidelnosti a nevypočitatelnosti apod. Patří k němu relativní stálost různých věcí a pojmů. Po dobu, co tu diskutujem, rozumíme asi oba slovy rozumění něco podobného. A snad tomu jimi budem něco velmi podobného rozumět ještě nějakou dobu. Tím, že píšu dál, nic nedokazuju o věčnosti a universální platnosti těch pojmů. Já vůbec nepopírám, že kdykoli něco říkám, implicitně mnohé předpokládám, sázím na to, často neuvědoměle. Ale to s nutností a neměnností těch věcí nijak nesouvisí.

Z mého hlediska dosavadní diskuse celkem jasnou linku má: já jsem se zeptal, jaký máš proti PRV důkaz, resp. jak předvedeš, že skrytě závisí na realistických předpokladech. Tys dal akorát několik příkladů, kde předpokládám význam různých mezi námi dvěma sdílených pojmů. Já řekl opakovaně, že to v nejmenším nepopírám, ale že ta shoda je přibližná a platná prostě teď a tady, že žádnou věčnou platnost a věčnost shodu nepředpokládám. Uvedl jsem, jak si tenhle fakt “vysvětluji” – svár řádu a chaosu je základní danost, základní vlastnost světa. Proti tomu jsi už žádný argument neuvedl.

Jestli bude nějaké zítra, samozřejmě nevím. Ten svůj důkaz o věčnosti jsoucna snad ani nemůžeš myslet vážně, na mé námitky jsi nereagoval, s fenomenologií mimochodem nijak nesouvisely.

Jednota v mnohosti je nějaký způsob uchopení toho, co se dává. Málokterý postmodernista nějakou jednotu neuznává. Podstatné je, že říkají – ta jednota je jen zcela všeobecná a nelze na ní založit žádné preference jedněch konkrétních postojů před jinými (nebo jen několika málo teoretických postojů).
To je velmi důležitá věc – (už jsme o tom mluvili): ono není ani tak důležité, zda třeba to, že když myslím, existuji, či že když myslím, mám předměty, je tu změna apod., je absolutně jisté. V těchhle případech já sám váhám jak o tom mluvit. Jsou to věci, které nemám nejmenší potřebu zpochybňovat, ale „u Boha není nic nemožné“, takže do budoucna asi spíš nevím.
Podstatnější rozdíl je v tom, kde vedeme hranici mezi tím, o čem nedovedeme teď myslet jinak, a tím, kde známe mnohé stejně legitimní postoje. Ty budeš chtít nají objektivně správný postoj v kde čem, kdežto já přinejmenším skoro v ničem.
Krom toho – já vůbec nepovažuju „racionální“, „logický“ přístup ke světu za obecně privilegovaný. Tys vsadil na to řídit se v životě aristotelskou logikou, nestranný důkaz, že je to nejlepší, opět nemáš.

Mimochodem, ten Fuchs nepochopil z Kouby vůbec nic, opět mu tam podsouvá nějakou aspiraci na objektivní pravdu a pak triumfálně dokazuje, že jí nemůže dostát. Nerozumí vůbec tomuhle typu filosofie, je ve filosofii strašně nevzdělaný.

“Nestrannost” jsem nahradil za “nepředpojatost” z toho prostého důvodu, že to imho vystihovalo ten význam, který jsi “nestrannosti”, jak to slovo zde používáš, přiřkl ve své vysvětlení. Co jsem původně myslel nestranností já, je snad jasné. A nejde vůbec o to, je-li Tvůj důkaz “nestranný”, jde o to, jaký charakter prostě má. “Nestannost” znamená v různých kontextech různé věci, o to se netřeba handrkovat. Já jen tvrdím, že sis prostě zvolil nějaká východiska, všechno popisuješ z jejich hlediska a ukazuješ, že je to bezesporné. Že s jinými premisami a jiným způsobem myšlení se věci jeví jinak je Ti jedno. Nevím vlastně přesně, co myslíš tou Tvou “objektivitou”, ale asi to budu brát tak, že “objektivní” u Tebe znamená “dokázaný vycházeje z premis, že je třeba hledat něco pro všechny vždy a všude platného, že každý jev má příčinu a několika dalších, a taky z premisy, že v životě má mít přednost absolutně bezrozporné myšlení podle tzv. ‚logiky‘“. Pak jsi samozřejmě objektivně prokázal, že perspektivismus je blbost. To Ti neberu.

Ještě poznámka – pokud chceš říkat „filosofie“ jen typu myšlení, které usiluje o naprostou bezrozpornost a hledá objektivní pravdu, já celkem nemám nic proti. Jde to sice proti běžnému usu, ale já nijak nebasíruju na tom, že se věnuju „filosofii“, já prostě myslím a zkouším, jak je mi to teď přirozené a hotovo. (Doby, kdy „filosofie“, „věda“ či dokonce „teologie“ měly moc k něčemu nutit ty, kdo o ně nemají zájem, jsou Bohu dík pryč, takže ten můj postoj už ani není nijak nebezpečný.