Komentář u příspěvku: Štefan Šrobár: Biblické pojetí pravdy

By: cichlasoma

cichlasoma — Mon, 27 Dec 2010 21:34:28 +0000

Ten článek tvoří v podstatě výpisky ze stati Jana Hellera Biblické pojetí pravdy (in: Hlubinné vrty, str.172-182).
(Kdyby byl zájem, můžu nascanovat.)

By: Honza

Honza — Sat, 25 Sep 2010 14:54:52 +0000

Maftík: Je právě otázka, jestli stačí jen odlišit ohledy, nebo je třeba je ztělesnit:)
Ale o pravdu, kterou nepoměřujeme, ve zdejším článku přece šlo, ne? Jestli je nám tolik zastřena, co pomůže obhajovat adekvační teorii pravdy?…Když by se řeklo, že takovou pravdu je třeba přijmout, byla by řeč o setkání s konkrétní oslovující pravdou. Jak v takovém případě pomůže obecně zaměřená koncepce adekvační teorie pravdy?

By: Maftik

Maftik — Thu, 12 Aug 2010 10:47:56 +0000

Trichokles:
Sofistés je údajně jeden ze dvou nejtěžších Platónových dialogů (vedle Parmenida). Přiznám se že jsem jej ještě nečetl a hned tak se k němu nedostanu.

ovedeme myslet a zakusit pravdu, kterou nepoměřujeme, ale kterou jsme poměřováni? – hmm …. ano :) Ale jistě jen dost omezeně.

dyž už můžeš o něčem takovém mluvit, přičinil ses na neslučitelnosti obojího – proč hned neslučitelnosti?

postavil ses někam “nad” obojí. – a proč ne? Mohu současně stát “nad” obojím, a současně být jedním či oběma z nich. Pokud dobře rozliším ohledy :)

By: trichokles

trichokles — Thu, 12 Aug 2010 07:59:16 +0000

Takhle mluvit o setkání ale znamená, že nelze neproblematicky vycházet z toho, že jsou dvě hotové entity a ty se pak setkají. Jde mi o setkání, které proměňuje a z něhož se stává něco jiného než suma dvou.

By: trichokles

trichokles — Thu, 12 Aug 2010 07:56:39 +0000

Maftík: Myslel jsem to tak, jak píšeš. Totiž: že budeš chtít mluvit o tom, že hebrejská hermeneutika nějak předpokládá adekvační teorii pravdy:)
Možná bude zajímavější ptát se, co je nepravda, když je tak těžké zacházet s pravdou:) Připomíná mi to Platónův dialog Sofistés. (Nepravda se stává problémem, jestliže pravda je to, co je. Poněvadž pak je nepravda to, co není, a tedy vyžaduje nějaké jsoucí nejsoucno). A taky mi připadá, že na odsouzeních, co je nepravda, se lépe poznají omezení té pravdy, kterou poměřujeme. Tedy jinak: dovedeme myslet a zakusit pravdu, kterou nepoměřujeme, ale kterou jsme poměřováni?
ad subjekt-objekt: Mně totiž připadá, že když už můžeš o něčem takovém mluvit, přičinil ses na neslučitelnosti obojího a postavil ses někam “nad” obojí. Rozbíjí se koherence koherentního (setkání toho, co lze po odtržení nazvat subjekt a objekt) a setkání se redukuje na shodu nebo neshodu ve smyslu adekvace.

By: Maftík

Maftík — Thu, 15 Jul 2010 07:48:42 +0000

Homunukulus: moc ten nástřel nechápu (že by to vedro?) A taky mě napadlo, zda i jakékoliv hovoření o založenosti subjekt-objektového rozdílu již nepředpokládá jeho nezaloženost, i když krk bych za to v tuto chvíli nedal …

By: Homunkulus

Homunkulus — Thu, 15 Jul 2010 06:43:12 +0000

Ve vedru jen nástřel (nechápu, jak mohlo vzniknout přesné myšlení na jihu). Subjekt-objektový rozdíl může vznikat zvýrazněním, vyostřením, možná až roztržením asymetrie/polarity na nějakém rozhraní.

By: Maftik

Maftik — Wed, 14 Jul 2010 20:12:33 +0000

Trichokles:

Rozhodující ale je, jestli chceš podřídit metody zmíněné hebrejské hermeneutiky adekvační teorii pravdy. Může být, ale co se tím získá?
Ale proč by měla jít adekvační teorie pravdy proti hebrejské hermeneutice? (což – možná mylně – vnímám v pozadí toho cos napsal). Já bych naopak tvrdil, že i hebrejská hermeneutika nějakadekvační teorii, byť neuvědoměle, předpokládá.

Pokud vím, tvrdíš, že platí. Nikoli, že vzniká. A pak: používáš ji jako axiom úvah o teorii poznání a pravdy.
Zkusme tedy prověřit opačnou tezi: subjekt-objektový rozdíl vzniká. Jak a kdy?

By: trichokles

trichokles — Wed, 14 Jul 2010 18:30:38 +0000

Maftík: Ad subjekt-objektová distinkce: Pokud vím, tvrdíš, že platí. Nikoli, že vzniká. A pak: používáš ji jako axiom úvah o teorii poznání a pravdy. Ale možná jsem to předtím napsal divně.

By: trichokles

trichokles — Wed, 14 Jul 2010 18:27:04 +0000

Maftík: Podrobnost je třeba, že “mem” se skládá z dvou písmen, která mají dohromady číselnou hodnotu 26. To je ale i číselná hodnota Božího jména JHVH. Prý to má znamenat, že Bůh působí v čase. Rozhodující ale je, jestli chceš podřídit metody zmíněné hebrejské hermeneutiky adekvační teorii pravdy. Může být, ale co se tím získá? Neztratí se obsah a nezbude kostra? Co ale tato kostra jest? A jak se vypořádat se zkušeností, že může být považována za prázdnou, až nesmyslnou?Jak se má ke svému obsahu?