v CO tedy vlastně “křesťané” věří?

V bibli?…

…obraz křesťanského “boha” (JHVH) v celém SZ je obrazem krvežíznivého, nepříčetně žárlivého magora, který se chová naprosto nevypočitalně a sadisticky dokonce i ke svým “vyvoleným” a “věřícím”… kdykoliv to doložím citáty ze Starého Zákona….

Takže žádná láska….

Nebo – že by “křesťané” věřili v Satana?

Bible – SZ – ho několikrát zmiňuje jako “božího syna” – ale nikde není žádná zmínka o jeho “stvoření”…

Ono se to dá vnímat – držíme-li se biblického textu – poněkud jinak: Satan je Božím Synem, dokonce se jím stal dříve než novozákonní Kristus. Tedy pokud Kristus (Syn Boží) a Jehova (JHVH – Otec Bůh) jsou podle NZ jeden Bůh, musí také Satan(Syn Boží) tvořit s Jehovou tutéž jednotu !….

KDO tedy je onen křesťanský “bůh” a proč tedy tento “vševědoucí a všemohoucí”, který by měl podle křesťanské víry být i “nekonečně dobrý a nekonečně milosrdný” – “tvoří” něco méně dokonalého, než je on sám?

Je to cílený sadismus?

Nebo dětské hrátky s bezmocnými, bezprávnými figurkami?

Nebo jen obyčejný “lidský” výmysl, vyplývající z otrocké mentality – potřeby sloužit “něčemu/někomu vyššímu”?

Nebo snad jen lidská neschopnost vyrovnat se s realitou takovou, jaká opravdu je?

A co potom tedy je “kanonizovaná” křesťanská bible?

Svaté knihy “diktované bohem”, dogmatický základ a pilíř “víry” – nebo jen metaforické blábolení na úrovni lidových pohádek?

A pomineme-li Bibli, zbývá nám ještě Augustin a Tomáš.

Podle jejich “teodicey” totiž – když Bůh, jako „všemohoucí a vševědoucí“ entita – stvořil svět, už jasně věděl, že jeho stvořený člověk nevyhnutelně “zhřeší” – a vypadá to tak, jako by onen „dobrotivý Bůh“ stvořil svět jen proto, aby člověk mohl „zhřešit“ a JHVH měl příležitost, aby projevil svou spravedlnost a následné „milosrdenství“.

Tak – podle této teodicey – jednou z prvních “stvořených” věcí bylo PEKLO – a tedy vše ostatní bylo stvořeno pro peklo.

Proto „víra“ těch, kdo jsou “ortodoxní” v této křesťanské teologii, je přímo POSEDLÁ ZLEM.

Jako by už nebylo dost zla na světě – dělají nová pravidla, vymýšleji nové a vážou spolu všechny tzv. „hříchy“ tak, že “normální” člověk nemůže uniknout “zlu” a – samozřejmě – i trestu za své “hříchy”.

Křesťanský kříž pak už není znamení “milosrdenství” – neboť pro milosrdenství není v této teologii místo – ale je jenom znamením TRESTU – totiž že Zákon a Spravedlnost úplně zvítězily…i nad “bohem” – jako by Kristus řekl: “Nepřišel jsem zákon zničit, ale abych byl zákonem zničen.”

To je totiž podle Augustina jediná cesta, jak může být Zákon skutečně a pravdivě naplněn. Ne láska, ale TREST je naplnění Zákona.

Zákon nakonec musí pohltit všechno – i Boha.

Taková je totiž tato zvrhlá, křesťanská teologie trestu, nenávisti a pomsty.

Kdo žije podle této teologie, musí se radovat z potrestání “hříšníků”….

Ale “dobrý křesťan” musí dbát, aby trestu a utrpení neunikli “ti druzí”. Musí myslet na jejich přítomné i budoucí potrestání, “pokání” – a tím i jejich “spasení”.

Zákon musí triumfovat. A v případě “neobrácení k víře v jediného Boha” – nesmí být pro takového “kacíře”, Žida či ateistu žádného milosrdenství.
Půjde do pekla.
K Satanovi.
Ale před tím si – ještě za života – musí “odpykat” trest pozemský.
Co nejkrutější.
A nejlépe – končící smrtí.

To je hlavní zásada této víry , neboť i v pekle je všechno, jen ne milosrdenství.
A to je důvod, proč Bůh není v pekle. Milosrdenství by totiž bylo důkazem jeho přítomnosti.

Tato pseudomorální a pokrytecká KŘESŤANSKÁ teologie začíná zásadou: “KAŽDÉ potěšení a slast je hřích”. A pokračuje tvrzením: “Každý hřích je potěšením”.
Na to zdůrazní, že potěšení se prakticky nemůžeme vyhnout – a že máme přirozený sklon dělat věci, které nám přinášejí potěšení; z toho pak usoudí, že všechny naše přirozené schopnosti jsou tedy “ZLÉ” a že naše přirozenost sama je zlá.
A vede nás tedy k závěru, že nikdo nemůže uniknout hříchu, protože se – přirozeně – nemůže vyhnout slasti a potěšení.
Tak se slasti a potěšení, která jsou vnímána subjektem jako přirozeně “dobrá”, stanou zlými, “hříšnými” – a životy všech – i věřících “křesťanů” – jsou jen nekonečnou řadou “zla” a “hříchu”.

Církve si i dnes získávají mnoho “učedníků” tím, že káží proti “hříchu” a “zlu”.
Přesvědčují, že hřích je veliké ZLO, vyvolává “krizi” viny a “katarzi” následného “pokání” a trestu, kterým je Bůh “uspokojen”.
Pak svým “ovečkám” milostivě dovolí, aby zbytek života strávili rozjímáním o nesmírné hříšnosti, nutnosti potrestání a zřejmém “věčném zatracení” a zavržení “těch druhých” lidí.

A stává se často, že “věřící” lidé, kteří velmi horlivě kážou o zlu a o potrestání zla (takže se zdá, že nemají v hlavě nic jiného, než zlo) podvědomě skutečně nenávidí “ty druhé”, Židy, muslimy, nevěřící či “jinak věřící” lidi.

Vytvářejí si pojem “duchovního života”, který je přímo hypnotizován zlem a Satanem.

Pojem hříchu, utrpení, zavržení, trestu, Boží spravedlnosti, odplaty, konce světa atd. jsou věci, při nichž si s nevýslovným potěšením olizují rty.

Snad je to proto, že získávají hlubokou, podvědomou “útěchu” z myšlenky, že mnoho “těch druhých” lidí padne do pekla, “chřtánu Satanova” – kterému oni sami uniknou.

Lidé, kteří naslouchají těmto věcem, vstřebávají je a radují se z nich – cítí jistou úlevu při pomyšlení, že všechny tyto tresty jsou připraveny prakticky pro všechny, jenom ne pro ně.
A tomuto samolibému pocitu říkají “víra”. Vytváří v nich přesvědčení, že jen ONI jsou “spaseni”.

A jak jsme se už často přesvědčili – tato křesťanská “víra” a pokrytecká pseudomorálka zaručuje ve všech církvích neobvyklou důležitost postavě Satana, “ďáblovi”, “věčnému zatracení” a peklu.

Ale normálně uvažující – a ne slepě “věřící” – člověk brzy přijde na to, že SATAN – ďábel, nikoli “Bůh” – je středem celého “křesťanského” systému, protože, jak se zdá, jeho moc v “křesťanském” chápání se rovná Boží moci, není-li dokonce větší…

To jsou – ve stručnosti – prameny všech pogromů, honů na čarodějnice, vyhlazování kacířů a křížových výprav. Skutečně nejde O METODY, jde o PRINCIPY – a tedy i vnímání PRAMENŮ víry.

A máte pravdu – KAŽDÝ ortodoxní, VĚŘÍCÍ křesťan je LATENTNÍM INKVIZITOREM, či zabijákem Židů či “kacířů”.

Stejně jako (nejen) potencionálním masovým vrahem byl každý “věřící” člen NSDAP či SS – a to i přesto, že existovalo – - možná – mnoho Schindlerů…:-)

Pochopil jste?

Pane Leviathane,

jako první ze všeho mě zaujal fakt, že stavíte pojmy VÍRA a IDEOLOGIE na jednu rovinu téměř jako synonyma. Víra jako taková nemusí s žádnou ideologií korespondovat. Věřit můžete v sebe, v lásku, ve vlastní přátele, svou práci, přírodní zákony, anebo Velikou Požehnanou Kremroli, která přijde za soumraku lidstva nastolit Království Věčného Štrůdlu. Víra je totiž záležitost ryze individuální a já se docela vsadím, že mezi těmi milióny katolíků nenajdete dva zcela identické pohledy na věc. Ale v tom je právě ta krása – v rozmanitosti. Byť je pravdou, že snášenlivost a tolerance nikdy příliš nepatřily do arzenálu katolických ctností.

Kdo může posuzovat, zdali je něčí víra lepší, než jiná? Vždyť i Vy máte víru. V jakousi REALITU (ač jste svůj výklad tohoto pojmu nehodlal specifikovat). A díky ní pevně věříte, že prožíváte svůj život z první ruky, bez předsudků a nezávisle na mínění jakéhokoli člověka, či organizace. Rozhlédněte se ale kolem sebe, hlavně po mladých lidech. Myslíte, že jste se svým “kultem osobnosti” originální? A otázka ještě pikantnější: myslíte si, že Vaše víra v nevíru z Vás činí zralou a realizovanou osobnost beze stop zahořklosti?

VÍRA – (bez jakéhokoli teologického kontextu) odvaha něčemu uvěřit, odevzdat se tomu a žít tím – je podstatou vnitřního vývoje člověka a zcela paradoxně – je podstatou POZNÁNÍ. A pod tím pojmem si představuji mnohem více, než pouhé poznání rozumové. Na nevíře je atraktivní snad jediná věc: bezpečí. Jenomže – to, co je v bezpečí, to neroste. A to, co neroste umírá. Ale to jen tak naokraj.

Vy líčíte, že není nutnost vyzdvihovat jakékoli světlé případy osvícených osobností uvnitř katolické církve, jelikož to moře krve, které církev prolila, spláchne veškeré jejich zásluhy jak dešťová voda do kanálu. Toto je postoj plný hořkosti a cynismu, které jste v rámci vlastní životní filozofie nejspíše povýšil na realismus, objektivitu a zralost. Já, jakožto slaboduchý obdivovatel ježíšků, betlémů a nejrůznějších berliček Vám samozřejmě nemohu konkurovat a proto mám názor přesně opačný. Pro mě jsou takové případy snah osvícených duchovních uprostřed temného a omezeného stáda naopak hluboce symbolické. Vypovídají o tom, že i v nejhlubší lidské bídě a bolesti je smysl, skrze který se uskutečňuje plán Stvoření, který mu dodává hloubku a krásu. A proto dvoutisíciletý příběh církve toho tolik vypovídá o člověku!

Nevím, jak souvisí krev miliónů obětí “zlovolného katolického řádění” s Františkou, Maftíkem a dalšími obyčejnými lidmi a “dobrými katolíky” v nejlepším smyslu tohoto výrazu. Ale kdybych měl sylogismus na základě Vámi stanovených premis dotáhnout do konce, řekl bych, že pokud nejsou ochotni cítit hanbu a vinu za to, co provedli úplně jiní lidé a v úplně jiné době, jsou to v podstatě latentní inkvizitoři, pedofilové a zabijáci Židů. Mě ostatně nepřišlo, že byste tak silně soucítil s těmi milióny mučených, zneužívaných a zavražděných a dožadoval se nějaké spravedlnosti. Vy jste se prostě přišel pochlubit se svou znalostí historie a všem to tady pořádně vytmavit.

Myšlenka radikálního vyjádření nesouhlasu s vývojem a metodami Církve ať už konverzí, či naprostým ateismem je stará jako reformace sama. Ale kdybych měl použít metaforu, je to asi tak platné, jako souboj s Hydrou. Na místě useknuté hlavy narostou dvě další. Zlo nikdy není možné vymítit, zlo je možné pouze transformovat. Což je ovšem teze, kterou horliví zastánci světa dokonalé budoucnosti (ať s církvemi, nebo bez nich) díky své posedlosti aristotelskou logikou nejsou schopni zpracovat. Já, jakožto veliký ctitel Ericha Fromma, dávám přednost logice paradoxu. A díky tomu mi sedmnáctisetletý příběh Matky Církve začal před nedávnem dávat smysl. Je to příběh velice drastický, spletitý, temný a chvílemi ukrutný, ale naleznou se zde mysteriózní momenty, kdy si člověk řekne, zdali se skrze toto Tělo doopravdy neuskutečňuje jakýsi Plán. Ale to je jiná úvaha, na mnohem déle. Zatím bych se nerad pustil na pole metafyzických spekulací.

Přeji Vám příjemný den!

…devítisvazková zpráva o mučení, znásilňování a utrpení dětí KNĚŽÍMI A JEPTIŠKAMI v “řádových internátech” KATOLICKÉHO IRSKA…

S vědomím vlády, biskupů i kardinálů.

Beze jmen KONKRÉTNÍCH VINÍKŮ – dokonce krytých rozhodnutím IRSKÉHO SOUDU….

Copak na to ASI ŘÍKÁ náš milý “Svatý otec” v Římě?

A copak asi udělají naše katolické ovečky?

Ale to je asi zbytečná otázka. VŠICHNI Udělají totéž, co už je tradicí dva tisíce let. Totiž nic.

Pokud by takové zločiny páchala KTERÁKOLI JINÁ ORGANIZACE po mnohá desetiletí – byl by z toho jeden z největších, mezinárodních procesů v moderních dějinách.

Taková ORGANIZACE by okamžitě přestala de iure i de facto EXISTOVAT.

A JEJÍ ČLENOVÉ BY DO SVÉ SMRTI NEOPUSTILI VĚZENÍ….pokud by měli to štěstí a žili ve státech, kde už byl trest smrti zakázán pseudohumanisty….

Co vy na to, obhájci víry??

“křesťanství” není ideologie? A co je potom “víra”….ať už v cokoli?

Začneme tedy od samých “základů” křesťanské víry:

Co to vlastně je ona “kanonizovaná” křesťanská bible?
Jsou to Svaté knihy “diktované bohem”, základy a pilíře víry – nebo jen metaforické blábolení na úrovni lidových pohádek?

A pokud tedy to jsou Svaté knihy – KDO tedy je pak onen pověstný “satan” a proč vševědoucí a všemohoucí “bůh”, který by tedy měl podle Knih být i “nekonečně dobrý a nekonečně milosrdný” – “tvoří” něco méně dokonalého, než je on sám?

Cílený sadismus?

Dětské hrátky s bezmocnými, bezprávnými figurkami?

Nebo jen obyčejný “lidský” výmysl, vyplývající z otrocké mentality – potřeby sloužit “něčemu/někomu vyššímu”?

Nebo pouhá lidská neschopnost a zbabělost vyrovnat se s realitou vlastní smrti – takovou, jaká opravdu je?

Hmmmm… nebo si vezměme za základ následujícího rozboru ony tři dogmatické “křesťanské premisy” o bohu, o kterých “křesťan” nemá pochybnosti:

1. Bůh JE VŠEMOHOUCÍ
2. Bůh JE VŠEVĚDOUCÍ
3. Bůh JE NEKONEČNĚ DOBRÝ

…a přidáme ještě jednu logickou – přímo z bible, z prvních kapitol Genesis:

4. VŠE STVOŘENÉ (tedy nám známé) pochází OD BOHA.

…Tedy – logicky – i ZLO, Satan, ďábel…nebo jak TOHLE vůbec nazveme – jako VŠECHNO – musel STVOŘIT onen Bůh.

Prostá logická úvaha, vyplývající z výše uvedeného, klade následující otázky:

1. pokud Bůh VĚDOMĚ stvořil zlo – a z něho vyplývající utrpení DALŠÍHO “STVOŘENÍ”, NEMŮŽE BÝT DOBRÝ, natož NEKONEČNĚ DOBRÝ.

2. pokud Bůh zlo nestvořil – a ono je jen jakýmsi “následkem stvoření” – pak Bůh není vševědoucí ani všemohoucí, jinak by o onom “vzniku” ZLA musel vědět již před “stvořením” – a pokud není cynickým sadistou, NETVOŘIL BY NIC, v čem by mohlo hrát podstatnou roli ZLO A UTRPENÍ jím stvořeného.

A tedy – pokud bůh není ani vševědoucí, ani všemohoucí, ba dokonce ani dobrý – je to vůbec NĚKDO, komu bych se měl klanět a uctívat ho?

Pokud ale – PŘES VŠECHNY TYTO “NEDOSTATKY” BŮH opravdu EXISTUJE – je tu další otázka:

Je i Zlo, Lucifer, Satan tím samým BOHEM?

Mnohé ve Svatých knihách tomu nasvědčuje.

Obraz boha v celém SZ je obrazem krvežíznivého, nepříčetně žárlivého magora, který se chová naprosto nevypočitalně a sadisticky dokonce i ke svým “vyvoleným” a “věřícím”… Kdykoliv ti to doložím citáty ze SZ – a ty, pokud jsi četla Bibli, to musíš znát….Takže žádná láska….

A Satan ? Bible – SZ – ho několikrát zmiňuje jako “božího syna” – a nikde není žádná zmínka o jeho “stvoření”…

Ono se to dá vnímat – držíme-li se textu Svatých knih – poněkud jinak: Satan je Božím Synem, dokonce se jím stal dříve než novozákonní Kristus. Tedy pokud Kristus (Syn Boží) a Jehova (Otec Bůh) jsou podle NZ jeden Bůh, musí také Satan(Syn Boží) tvořit s Jehovou tutéž jednotu !….

Quod erat demonstrandum – Bůh zlo NEDOPOUŠTÍ – on sám je jednotou ZLA i DOBRA v lidském chápání.

Toto má být “pramen víry”?

Pokud ano, pak tedy to, co jsem popsal jako zločiny křesťanství – je vlastně jen logickým, lidským – a tedy “nedokonalým” – pokračováním Svatých knih…”božího díla”…

….hekatomby mrtvých, hory utrpení, všechny kataklyzmy páchané “božím stvořením” – tedy lidmi – jsou vlastně jen “obrazem božím” ….slabým, nedokonalým odvarem nepředstavitelného ZLA, které v kosmickém, tedy nekonečném prostoru dokáže “páchat” (tvořit?) onen křesťanský….Bůh.

…nebo…kdo vlastně ?

Že by to bylo přece jen jinak?

Ale pak bychom museli uchovat Svaté knihy jen jako vzpomínku na bajky a pohádky našich předků – a víru v Ježíška přenechat opravdu malým dětem stejně jako víru, že děti nosí vrána nebo čáp.

Jsme toho schopni?

Nebo jsme opravdu neschopni a pro svoji pouť životem potřebujeme “berličku víry” – ať už v cokoli?

A zvoláme “credo, quia ABSURDUM est”….a půjdeme dál…páchat “dobro” na našich bližních HLAVA – NEHLAVA?

….tvá neznalost tě neomlouvá. Na to, abych TADY jen POPSAL všechny zločiny “křesťanů” za dva tisíce let existence jejich ideologie, bych asi potřeboval měsíce neustálé práce na tomto webu.

Něco si o tom SÁM přečti – třeba začni historickými fakty o pronásledování a zabíjení “jinak věřících” křesťanů – ariánů, albigenských, valdenských…až ad nauseam – až po dnešní dny. Můžeš pokračovat dějinami – pronásledování židů katolickou církví – od křížových výprav po dvacáté století.

Jen tak okrajově můžeš zabrousit do dějin reconquisty ve Španělsku, válek a vraždění ve jménu víry na Blízkém Východě, vyhlazení indiánů na obou amerických kontinentech “křesťanskými” dobyvateli a jako “zákusek” si k tomu vezmi třeba Malleus Maleficarum a masové upalování “kacířů” a “čarodějnic”….

Už prostudování nezávislých nebo i křesťanských pramenů o uvedeném ti bude trvat dlouhé měsíce.

Pokud by ti náhodou ještě nestačily tyto zrůdné, milionové hekatomby obětí, můžeš si také dál něco přečíst z dějin papežství – pár horších zrůd, než byli Adolf s Josipem dohromady, tam určitě najdeš…co třeba takový – už tak zprofanovaný a známý – Alexandr VI.?

K těm desítkám milionů mrtvých, které budou o řád překračovat počet obětí nacismu a komunismu dohromady – se určitě dostaneš, pokud tvými prameny nebudou jen sladké a oslavné pohádky “křesťanských” pisálků…
A pokud ti z takového “počtení” nebude hluboce nevolno a ještě i poté budeš “křesťanství” oslavovat….”gratuluji”.

Byl bys stejným fanatikem jako – svého času – Goebbels.
A možná ještě větším.

“A křesťanská “ideologie” je – bohužel – daleko zrůdnější než nacistická. Za dva tisíce let své existence má totiž na svědomí daleko více obětí, než komunismus a nacismus dohromady…” – můžeš podat důkazy? seriózní nezkreslené historické údaje atd

Z tohoto prostého důvodu vznikají v dnešní, většinou sekularizované nebo dokonce ateistické společnosti “názorové” a “politické” směry, vlastně takové “náhražky víry”, jenž neustále také lidem slibují “blahobyt bez vlastního úsilí”.
To nakonec zapříčinilo v nedávné minulosti vznik diktátorského netolerantního nacismu a fašismu, komunismu a v neposlední řadě – v současnosti – různých “levicových” politických stran a hnutí i politicky “nepolitickým” menšinovým uskupením, pravicově nebo levicově orientovaným, které nectí nic jiného než sebe, v nichž za všechno špatné může většinová společnost.
Svou touhou po nezávislosti pouze deklarují svoji neschopnost být odpovědný. Takže i ateistická společnost má nakonec svou víru, víru v utopii.
Víra je vlastně vytvořena osobní nejistotou v cokoliv, na co nám nezbývají síly, touha být víc než ve skutečnosti jsme. Je to povyšování neschopnosti na neznámý a neuskutečnitelný “vyšší záměr”, infantilní ujišťování se, že neschopnost je smyslem života.

Nakonec by to všechno bylo směšné, kdyby to nezanechávalo tak neblahé následky.