Komentář u příspěvku: Ondřej Kobza: Masopustní strasti

By: aleš

aleš — Thu, 15 Nov 2007 09:21:14 +0000

dobré. barvité.

By: tofet

tofet — Thu, 08 Nov 2007 05:53:35 +0000

Jó, na vetešníka Špičáka si taky občas vzpomenu. Jeden čas jsem kolem něj chodil denně na kolej. Ale na chudého studenta byt tenkrát moc drahý, kupoval jsem od něj vlastně jen brejličky a la národní obrození. Vetešník mé cenové kategorie byli bratři Čapkové v Dlouhé – tam už nebyly starožitnosti, jen opravdová veteš. Polovinu z toho bych s lehkým srdcem vyhodil do popelnice i já. Ovšem u nich ty staré křápy měly svou zvláštní poetiku, dostat se tehdy na AVU, jsem tam denním hostem. Taky kultura prodeje byla dle mého gusta. Ceny se určovaly podle momentální nálady a taky jak vás ošacovali, do jaké sociální skupiny patříte. Povídám: Tenhle pilník a ty kleště, za kolik? Přimhouří oči, přeměří si mě, vidí chutého studenta v sáčku po dědovi…to je dvacet a dvacet. Jindy jsem šel odněkud lépe ohozen, ve svých nejlepších hadrech, to mě pak trafopájka a starý bakelitový zvonek vyšly podstatně dráž. Kupu těch roztomilých nepotřebných dobových blbostí od nich jsem rozdal během let za talismany a dárky známým, něco mám možná ještě poschovávané, no a většina nářadí, narezlých kleští, nebozezů a pilníků slouží poctivě dodnes. Člověk se toho dotýká s nábožnou úctou, na rozdíl od šmejdů z vietnamské tržnice.

By: Františka

Františka — Tue, 06 Nov 2007 20:57:37 +0000

Já jsem si hned myslela, že tohle tě, tofete, donutí po dlouhé době mlčení ke komentáři :-) Je to vskutku parádní “černá komedie”, a ten konec! Když jsem si to představovala, takováhle mela v ulicích Prahy, potyčka s tramvajemi, prostě úžasné čtivo…

By: tofet

tofet — Tue, 06 Nov 2007 07:39:32 +0000

:-)) Tak toto je opravdu kouzelné. To miluji. Život jako pivo na stojáka v posmutnělé hospodě, kde na vás otevřenými dveřmi táhne, přesto je tam tak zvláštně útulno, že to až chvílemi vyloudí na tváři zimomřivý úsměv.