Ty jsi tak chytrej a sečtělej, až mě z tebe rozbolely nehty. Je vidět, že to máš v malíku. Že borec a silný svobodný duch bez jakýchkoli předsudků jako jsi ty ( :-))) ) může přijít a se svým bohorovným ráciem v mžiku zbourat takový zastaralý anachronismus jako je církev a náboženství vůbec.
Takže odkonce:

K tomu, že víra nevyžaduje rozum bych tě rád nasměroval na knihu Ericha Fromma “Umění milovat”. Je zde velice zajímavým způsobem rozebrán rozdíl mezi vírou racionální a iracionální z čehož plyne paradox, který se ti asi nebude zamlouvat – víra a rozum se nevylučují.
Pokud vytvoříš byť i sebelepší a sebedokonalejší hypotézu, tezi, či dogma, v případě, že nebude obsahovat klauzuli s oním pověstným ALE, nebude to nic jiného, než trapný pokus o konzervaci nejvyšší Pravdy a snaha učinit ji sbírkou své kolekce výdobytků vlastní touhy po bezpečí. Bezvýhradná víra je stejně nebezpečný extrém jako bezvýhradný rozum. Život je příliš složitý a komplexní na to, abychom z něj mohli činit prefabrikát vlastních očekávání. Mimojiné právě proto ti unikl skutečný význam výroku svatého Augustina.

Význam zpovědi: malý rébus, jehož tajemství si ti ve vlastní svaté (tedy pardon – nesvaté) horlivosti nepodařilo rozluštit. Největší psychologický a spirituální přínos zpovědi spočívá v tom, že před druhým člověkem a tím pádem před SVĚTEM přiznám, že jsem spáchal něco špatného. Tímto momentem to v podstatě doopravdy a “oficiálně” přiznávám sám sobě. A to je ten hlavní hojivý moment. Pokání a jeho naplnění, které mi uloží duchovní na druhé straně zpovědnice už pouze uzavírá rituál přiznání a smíření. Mohu s ním vnitřně souhlasit, ale také nemusím (i když tady budou ti konzervativnější zřejmě oponovat).

Dobro a zlo. Tady máš pravdu. Jelikož je tato záležitost věcí osobního vnímání, je silně subjektivní a tudíž nemůže být ničím jiným, než věčnou debatou. Velikým a nesporným přínosem katolického dogmatu je zde právě jakási objektivita – pevně nastavená stupnice hodnot, která zabraňuje člověku, aby se ztrácel ve víru vlastní subjektivity. Nakolik je tato stupnice pravdivá a vycházející ze zákonů zákonů stvoření, to ponechám bez komentáře. Ale i přesto tvrdím, že díky tomu katolické dogma sehrálo a bude sehrávat ve vnitřním životě člověka svou pozitivní roli. Člověk jej nemusí přijmout za své, pokud nechce. Může se nadále sám sobě jevit jako svobodný a neomezený. Ale není právě dobrovolné přijetí hranic a mantinelů cestou ke skutečné svobodě a růstu? Troufám si tvrdit, že tady nejde o to, vybrat si jedinečnou a dokonalou doktrínu, nic takového na tomto světě ani neexistuje. Jde o to najít si pevný a styčný bod a zařadit se do vyššího řádu věcí. Pokračovat v práci svých předků a jejich předků už jen tím, že se přihlásím k tomu, v co věřili, navážu na jejich zdary a vítězství a udělám všechno proto, abych neopakoval jejich chyby.

K otázce dobra a zla jako takové:
Já, jakožto člověk silně inklinující ke gnosticismu a východním naukám, tvrdím, že zlo ve skutečnosti neexistuje. Neexistuje zlá ani dobrá skutečnost, existuje POUZE skutečnost. Přívlastky už jsou záležitostí výkladu a souvisí s úrovní vědomí interpreta. Úroveň svého vědomí mohu vždy bezpečně odvodit nikoli dle úrovně utrpení, které se mi děje, ale podle úrovně utrpení, které vnitřně prožívám.
Nicméně má definice pojmů DOBRA a ZLA na “pozemské a objektivní” úrovni:
DOBRO je všechno co podporuje růst a život. V některých případech to může být kázeň a přísné katolické dogma, v některých případech to může být zen-buddhistická a taoistická neformovost.
ZLO je všechno, co růstu zabraňuje, co ničí a znehodnocuje život. Tečka.

Jak vidíš, nejde tu o žádnou ideologii. Dobré náboženství je povoláním člověka do celistvosti, jeho naplnění a spásy (ať si pod tím pojmem představíš co chceš).

No, milej zlatej, sypeš to z rukávu úctyhodně. Axiómata, sylogismy, premisy, letopočty, jména, události. Ale nemohu se zbavit dojmu, že tomu něco chybí. Spíš bych to vyjádřil tak: připomínáš mi komunistu Ransdorfa, což je smutný příklad toho, jak i velice vzdělaný člověk může nic nepochopit.

Bible je kniha popisující masové vraždění a genocidu národů…. …ale onen “bůh” dokonce SÁM vyhlazuje a masově vraždí ty, kdo se mu “vzepřou” a mnohdy stačí, že ti vyhlazení “jen nevěří” zrovna v Jehovu…
A celou BIBLˇI se táhne – jak červená nit – důrazná výhrůžka tohoto “nekonečně dobrotivého a milujícího” pámbíčka: …”V JEDNOHO BOHA VĚŘITI BUDEŠ”! – A POKUD TO NEBUDU JÁ – totiž JHWH – pak tě čeká nejpozději po smrti přinejlepším věčné zatracení. Pokud ovšem budeš mít to “štěstí” – a JHWH tě rovnou nezabije obzvlášť sadistickým a krutým způsobem…

NENÍ-LI ale bible tou pravou a jedinou KŘESŤANSKOU IDEOLOGIÍ, tak CO tedy touto ideologií vlastně JE????

…všichni ŽIDÉ a KŘESŤANÉ totiž prohlašují BIBLI rovnou za boží slovo – tedy něco NAPROSTO NEZPOCHYBNITELNÉHO…
PĚKNĚ DĚKUJI ZA TAKOVÉHO “PÁMBÍČKA”….to už bych mohl rovnou mohl věřit v Hitlera a za posvátnou knihu mít “MEIN KAMPF” – …ta zdaleka neobsahuje tolik nenávisti a návodů k totálním genocidám.
…..A poté se pouštějí “křesťané” do rádobyhlubokomyslých úvah o “zlu”…..
A vysvětlení podivné schizofrenie věřících křesťanů….?

U nich totiž už tisíciletí funguje velice podivná “dvojkolejnost” myšlení a jednání “věřícího” jedince. Příklad: Křesťan, mající v mozku dogmata své “církve” – nebo, chcete-li – jenom “svá”, (tzv. syntézu “víry”) – jedná ale v běžném životě podle axiomů (analýzy skutečnosti) – tedy porušuje dogma a tím “hřeší”….Tuhle svoji “schizofrenii” pak léčí terapeutem – zpovědníkem, který ho “standartním” způsobem “vyléčí” rozhřešením (neboli “odpuštěním za “pokání”)…:-))) – nebo rovnou “soukromým rozhovorem” se svým “osobním bohem” – tedy jakýmsi “nejvyšším psychiatrem”….

Je to “jen” jakési mentální (a momentální) onemocnění – nebo to je už snad geneticky zakódovaná “vada charakteru”, projevující se pokrytectvím dokonce ke svému vlastnímu “JÁ”???

Ponechejme slabochům jejich třtinu ve větrech jejich zpackaných a nešťastných životů, jejich víru v něco víc, než jsou oni sami – je to natolik absurdní, že argumenty a fakta s tím nepohnou.

Debata mezi “věřícími” a “nevěřícími”(psy?) o “bohu”, “dobru” a “zlu” se točí stále dokola.
K “víře” člověk opravdu nepotřebuje ROZUM. Je to stále stejné, jako to už bylo za nebožtíka sv. Augustina, dnes prohlašovaného za jednoho z církevních “Otců”…:-). Ten o své víře kdysi prohlásil: Credo, quia absurdum est… – neboli – “věřím, protože je to nesmyslné”…