A bacha na “pravopys” ;-)

1. Ad „gotikem se člověk nestává, nýbrž “rod픓 – v následujících větách textu to sice vysvětluju, ale přesto – samozřejmě že se žádný člověk nenarodí s makeupem, černých hadrech a trikem Bauhaus. Zde šlo hlavně o vypíchnutí toho, že chtít být programově gotikem (např. proto „abych byl ten správný gotik“) je samozřejmě nesmysl. To je právě to pozérství. Možná v opozici k tomu stojí ten trochu zavádějící výraz „rodit se“.

2. Ad popis vzniku, historie atd. Zde s klidem přiznávám že nějaké podrobné znalosti nemám čili tam může být nejedna nepřesnost nebo i omyl, ovšem cílem tohoto textu nebyla nějaká historická analýza. Šlo spíše o nastínění vzniku a charakteristiky gotické subkultury.

3. Ad „Gothic styl se tedy v prvopočátku vázal k hudbě“. Zde je gothic styl myšlen jako něco co se plně váže k gotické subkultuře. Ovšem je otázka, zda se termín „gotika“ zcela vyčerpává v gotické subkultuře, zda-li to, co se může nazvat „gotické“, musí být pod jakýmsi „zaštítěním“ gotickou subkulturou. Jsem toho názoru že zcela jistě ne, i když přiznávám, že z textu to trochu vyplývá. On už jen ten název celého textu je nepřesný a je to taková z nouze ctnost, ale nic lepšího se mi nepodařilo vymyslet.

4. Jak jsem ten text po sobě zpětně četl, zjistil jsem že je v něm smícháno více věcí, které by měly být zřetelněji odděleny. Důležité bude pokusit se trochu zřetelněji vymezit onen rozmazaný pojem „gotika“. Možná nám opět pomůže pohled do historie. Termín „gotický“ se zřetelnými konturami toho významu, v jakém se zde myslí, má zřejmě kořeny ve zmiňovaném gotickém románu (doporučuji tento odkaz) a jasný vliv gotického románu na moderní gotickou subkulturu, jak vznikla na přelomu 70 a 80 let, nikdo trochu znalý nepopře. Hlavní „dějinnou“ realizaci tohoto pojmu pak představovala právě zmíněná moderní gotická subkultura, zcela primárně vázaná na určitý hudební styl. V současnosti sledujeme určité rozšíření pojmu gotika na oblast, reprezentovanou tzv. gotickými blogy, proti čemuž se mnoho gotiků spřízněných s původní subkulturou bouří (často oprávněně). Čili zde máme určité tři zjednodušené etapy a ohraničení pojmu (které jsem při psaní textu poněkud neprozřetelně smíchal). I na základě toho zkusím napsat svoji aktuální definici onoho zobecňujícího pojmu „gotika“:

Gotika je souhrnné označení pro množinu určitých výrazových prostředků a témat, zahrnující věci jako: určitá fascinovanost „temnými“ záležitostmi, romantiku, „neradostná“ (radost a štěstí se však samozřejmě nijak nevylučuje) nebo existenciální témata jako nejistota, strach, smrt, beznaděje, tragika, nejistota, samota, zklamání, často v napětí s touhou po lásce nebo touhou obecně, atmosféra tajemnosti a děsivosti, zájem o různé temné fantasy bytosti, nadpřirozeno apod. V 19tém století byla hlavním vyjadřovacím prostředkem gotiky literatura, v moderní gotické subkultuře pak hudba.

Gotika tedy zcela jednoznačně JE záležitostí formy. Důležité však samozřejmě je, jaký obsah a proč právě takový obsah daná forma vyjadřuje, popř. je-li tato forma samoúčelná. Zde přiznávám že jsem pro samou snahu nezapomenout na obsah a zdůraznit jeho důležitost takřka vyrušil formu, což samozřejmě není možné. A z historického hlediska, je otázka nakolik byla tyto témata v souvislosti s danými tématy / daným obsahem přítomna už před gotickým románem. S historií na tom nejsem dobře, ale mám pocit že tomu tak nebylo, opravte mě pokud se mýlím. Z toho pak samozřejmě vyplývá že předtím žádní „goths“ zřejmě neexistovali, navíc je pravda že termín gotik je zažit jako „příslušník gotické subkultury“, to však opět svádí k tomu myslet si, že termín gotika se zcela vyčerpává s gotickou subkulturou. Což však dle mě není pravda, neboť někomu mohou být blízká gotická témata a výrazové prostředky, avšak dotyčný třeba nic neví o nějaké gotické subkultuře ani neposlouchá gotický rock. To, že tomu tak většinou asi nebývá je jedna věc, ale to, že tomu tak být nemusí, je věc druhá. Má snad být „zakázáno“ nazývat takového člověka „goth“? A nebo existoval snad gotický rock v době, kdy se psaly gotické romány? Rovněž nezapomeňme, že i pojmy resp. jejich významy se mohou vyvíjet. Historii a minulost samozřejmě nezměníme, to co se však s pojmem stává v přítomnosti a stane v budoucnosti je opět věc druhá, a otevřená. Otázka se taky nemusí znít jen „co je gotické“, nýbrž „co (budeme) nazývat ‘gotické‘“

Pohnutky, z jakých historicky vznikla moderní gotická subkultura, neznám tak dobře abych si mohl troufnout vyslovit jasný výrok, v poslední době však mám pocit že to asi skutečně nebylo (pouze) nějaké intenzivnější vnímání temnoty a neradostných záležitostí, bylo v tom asi i hodně snahy se odlišit, nějaký společenský protest a podobné důvody, z jakých tyto subkultury obvykle vznikají. Nicméně je pravda, že gotika se svými výrazovými prostředky nekoreluje s danými tématy náhodou – a i zde bych spatřoval důvody, proč se na gotiku, zvlášť na tu současnou „zlobloggerskou“ nalepují zhůvěřilosti jako satanismus, sebepoškozování, černá magie, záliba v krvi apod. A v tom je její určité nebezpečí, mám-li se opět vrátit k hodnocení z křesťanského hlediska. Na druhou stranu, z podobných důvodů kolerace se v souvislosti s gotikou hovoří o depresích, neporozumění, osamělosti a prostě těch „existenciálních“ záležitostech a je lehce paradoxní, že i těchto témat bývá na gotických blozích nemálo.

Ještě k tomu nechtěnému „vyrušení“ formy. To bylo taky výsledkem mé snahy vymezit co je podle mě pozérství. Psal jsem o samoúčelnosti formy, resp. o tom když se forma stane obsahem – když jde v gotice jen o tu atmosféru nebo o tu pózu a o NIC víc. Možná bych to vyjádřil pojmem „adrenalínová gotika“. Na povrchu je to možná lákavé (přiznávám že nějak i pro mě), ale co je pod tím povrchem? Nic? Lze pak hovořit o něčem jiném než o plytkosti? To, že je to pořád stokrát lepší než na gotiku nabalující se zhůvěřilosti jako satanismus ještě neznamená, že je to „křesťansky obhajitelné“. Ale na druhou stranu to hned nemusí znamenat ani to, že ta gotická atmosféra resp. „gotický adrenalin“ je hned nekřesťanská nebo dokonce protikřesťanská. Já jsem se o gotice dověděl také díky hudbě, gotickému rocku, který se mi v úplném prvopočátku líbil kvůli té řekněme „lehce hororové atmosféře“. Ovšem později jsem si v ní všiml té „existenciální složky“, a to bylo to podstatné. Opravdu mě gotika nezaujala díky „hadrům“ a líčení a co mě na ní vyloženě odpuzuje a mrzí, je ta nepopíratelná deviantní složka v subkultuře a u mnohých kapel nepopíratelně patrná. O neslučitelnosti s křesťanstvím zde snad nemusím nic rozebírat. Nakonec, já si např. mezi kapelami snažím dost vybírat.

V minulých odstavcích jsem se snažil vyjádřit co podle mě gotika je. Teď to zkusím vzít opačně a napíšu, co gotika není. Takže:

1. Gotika není: sebepoškozování, záliba v krvi, satanismus, provozování černé magie. Je pravda že se tyto zhůvěřilosti na gotiku nabalují, ale to neznamená, že ji tvoří
2. Gotika je o prožívání, ale není to žádná filosofie a už vůbec ne náboženství. Nebyl sepsán žádný oficiální „gotický manifest“, ani gotická subkultura nemá žádné „oficiální vedení“
3. Gotika nerovná se deprese. Deprese nikdo nemá proto že je gotik (snaha být v depresi proto, abych byl „ten pravý gotik“, není žádná gotika, ale imbecilita), ale stejně tak ještě někdo není gotik proto, že má deprese. Co je však faktem, že deprese a gotika mají určitou nemalou společnou podmnožinu, v okamžiku deprese může mít gotika díky svému obsahu i formě určitě co říci.

A na závěr ještě pár meditací ohledně vztahu gotiky a křesťanství – o tom nakonec byl text především.

1. Četl jsem názor, že gotika je o tom, smířit se s tím že život je na hovno. Nevím jestli a jak moc se to historicky v gotice takto vnímalo, ale každopádně to s křesťanstvím přirozeně nejde dohromady, jelikož z toho čiší rezignace. Na jedné straně je pravda, že gotika se snaží vidět krásu tam, kde ostatní nejen krásu nenacházejí, ale nacházejí tam spíše hrůzu. Vnímám to jako určitou snahu jakoby se s něčím smířit, vyrovnat, naučit se žít tím, že daná věc mě nebude děsit, ale budu se v ní snažit najít jakoby něco estetického. Ovšem rezignace (se kterou i já často bojuju) není cesta. To stejné se dá říct o sebelítosti, která v gotice také bývá nezřídka cítit. Na rezignaci a sebelítost by si katolický gotik měl dát samozřejmě pozor.

2. V momentě, kdy by gotika začínala vzbuzovat zájem o různé zlé a negativní věci (kvůli nim), je třeba od ní dát samozřejmě ruce pryč.

3. Jednou jsem na diskuzi christnetu četl velmi zajímavý názor na poemu Démon ruského básníka Michaila Jurjeviče Lermontova, která je prý z křesťanského hlediska nebezpečná, neboť takzvaně „poetizuje prokletí“. Báseň nemohu hodnotit neboť jsem ji nečetl, nicméně brzy jsem si uvědomil, že právě toto asi dost „hrozí“ gotice. Je to celkově velmi zajímavá myšlenka, kterou si ještě budu muset promeditovat. Kdo má na to nějaký názor, nechť jej přednese.

Jak to tedy je se „slučitelností“ gotiky a křesťanství? Na první pohled dost nevalně. Ovšem, velmi zjednodušeně řečeno, pokud se z ní vědomě odfiltrují prvky, které nelze vykládat jinak než cíleně protikřesťansky, tak si myslím, že by v tom nemusel být zas až takový problém …

Na úplný závěr tohoto mého snad již posledního „žbleptu“ o gotice bych si dovolil uvést jeden výrok, který dle mého názoru dost výstižně charakterizuje něco podstatného z ducha gotiky:
“Být Gotikem pro mne znamená vidět krásu a zároveň její přicházející destrukci. Pro mě je to něco jako poslední tanec, když se kolem Tebe hroutí všechny zdi“